Česká finanční poradenská a.s.
Vodařská 232/2
619 00 Brno - Horní Heršpice
IČ: 45274070

Založeno 1992

Zadluženost obyvatel

 

Zadluženost obyvatel – závažný společenský problém


Problémem zadluženosti domácností se dnes naštěstí již zabývají i ekonomičtí teoretici a studenti. Můžeme proto jen doufat, že i tento odborný zájem povede k postupnému zlepšování situace a časem vyústí v návrh ekonomického modelu a řešení, které dovolí přerozdělovat vytvořené statky jinak než na dluh.

 

Se svolením autorky zde presentujeme její baklářskou práci v této oblasti jako vzor těchto prací.

 

Zadluženost obyvatel – závažný společenský problém

(Bakalářská práce, kráceno pro webovou presentaci)

 

Vypracovala: Lenka Hédlová

Vedoucí práce:           Prof. PhDr. Aleš Sekot, CSc.                   …………………..

                                                                                                              podpis VP

 

Brno

Odevzdání: prosinec 2011

Obhajoba: únor 2012

 

 

Anotace              

 

Zadluženost obyvatel – závažný společenský problém

 

Bakalářská práce „Zadluženost obyvatel – závažný společenský problém“ pojednává o problému zadluženosti, který vychází z obecné zadluženosti států. Teoretická část obsahuje obecné informace o zadluženosti států a České republiky a její sociální a psychologický dopad na obyvatele. Významnou roli zde hraje podoba současné spotřební společnosti, působení negativního vlivu reklamy a nekalé praktiky poskytovatelů finančních produktů.  Tato situace má pozitivní dopad na ekonomický růst dané země, ale negativní dopad na obyvatele, a to v podobě snižující se platební morálky, stoupajícím počtu exekucí a v poslední řadě v podobě lichvy. Praktická část práce pak pojednává o současném fenoménu lichvy, analyzuje poznatky a zkušenosti vybraných osob a snaží se poukázat na možnosti jejího řešení.  

 

Annotation

 

Residents´ indebtedness – serious social problem

 

My Bachelor Thesis „Residents´ indebtedness – serious social problem“ concerns a problem of residents´ indebtedness which is based on indebtedness of countries in general. Theoretical part includes general information related to indebtedness of countries in generals well as the Czech Republic and its social and psychological impact on Czech residents. Current situation of consumer society, impact of negative commercial influence and dishonest practices of fictive products providers play an important role in this situation. It has positive impact on economic growth of given country, however, on the other hand it has negative impact on its residents in terms of decreasing payment moral, increasing number of executions and usury. Practical part of the Thesis concerns a phenomenon of usury, analyses representatives´ knowledge and experience and point out possibilities of its solution.

 

 

Úvod

 

Téma bakalářské práce „Zadluženost obyvatel – závažný společenský problém“ jsem si vybrala, protože jsem s touto problematikou denně ve styku v příspěvkové organizaci DROM, romské středisko v přímé práci s klienty ze sociálně vyloučených lokalit v Brně, kde již čtvrtým rokem působím jako terénní sociální pracovnice. Proto jsem se problém zadluženosti rozhodla začlenit do širšího kontextu a poukázat na to, kam až zadluženost může vést a jaký může mít dopad na jednotlivce a jejich rodiny.

 

Hlavním cílem práce je poukázat na problém zadluženosti, který vychází z fenoménu obecné zadluženosti států ve světě a všímá si tohoto jevu v kontextu hodnotového klimatu české spotřební společnosti. Zaměřuji se i na související problematiku agresivní reklamy, nekalých nabídek finančních půjček nebankovních společností a nátlaku inkasních společností či exekutorů při neschopnosti plnit své závazky. Život na dluh se tak pro jedince stává vlastními silami neřešitelným. Závěr práce se týká nekrajnější formy zadluženosti – lichvy, jež je velkým zásahem do osobního života dlužníků.

 

Vzhledem k tomu, že téma je často zpracováváno z pohledu průměrné české domácnosti, práci jsem se snažila zaměřit na nízkopříjmové osoby sociálně vyloučené, kteří stojí na okraji společnosti. Zadluženost u této cílové skupiny je velmi vysoká a je často  spojena s problémem zvyšování kriminality, sociálně patologických jevů a s nimi spojené lichvy.

 

 

TEORETICKÁ ČÁST

 

1.     Aktuální stav zadluženosti států a České republiky

 

Na úvod své práce charakterizuji aktuální stav zadluženosti států a České republiky. Jde o velmi aktuální problém, který je úzce spjat s pojmem celosvětové krize ovlivňující světovou ekonomiku. Jelikož je Česká republika z velké části závislá na exportních trzích, současná situace dopadla i na ni. Prohloubení státního dluhu České republiky se odráží v současných spořících opatřeních a v nedůvěřivosti domácností k investování. Tento stav pak dopadá v důsledku i na jednotlivé domácnosti a obyvatele České republiky. Podle mého názoru a zkušeností nejvíce pak na nízkopříjmové rodiny závislé často na sociálním systému státu, kterými se budu zabývat v závěru své práce.

 

1.1.      Finanční (ekonomická) krize a její dopad na spotřební společnost

Počátku a vývoji ekonomické krize se věnuje mnoho ekonomů. Pro svoji práci jsem si vybrala pohled pana Luboše Smrčky[1]. Počátek globální krize zapříčinilo začátkem roku 2008 několik vlivů. Prvním vlivem byla finanční (hypoteční) krize ve Spojených státech způsobená vysokým zadlužením amerických rodin, která se s velkou intenzitou přelila do celého světa společně se zahraničními investory. Došlo tak ke snížení spotřebitelských nálad a tím ke krizi reálné ekonomiky, což s sebou neslo zvýšení nezaměstnanosti a  pokles platební morálky obyvatelstva. Méně podstatným aspektem byla ztráta důvěry v další liberalizaci mezinárodní obchodní směny. Tento aspekt by zřejmě za normální situace znamenal optimistický trend, ale s dalšími vlivy ke krizi přispěl. Na světových burzách došlo ke znatelným změnám, což přineslo nová rizika, např. nepředvídatelné kolísání kurzů na burzách aj.

 

Největší dopad měla krize na zvýšení zadluženosti rodin ve Spojených státech, ale i po celé Evropě. Tento dopad se projevil nejen z hlediska ekonomického, ale hlavně i psychologického. Napomohla k němu média, která šířila zprávy o finanční krizi a jejích rizicích. Lidé tak začali více šetřit a přemýšlet nad finančními rezervami a tím snížili svoji spotřebu.

Výše uvedený stav ekonomiky s sebou nesl klasická ekonomická rizika, která dopadala nejen na banky, finanční sektor a drobné investory, ale také na osobní a rodinné finance. Luboš Smrčka[2]  popisuje ve své knize Rodinné finance ekonomická a jiná rizika. Pro svoji práci jsem použila citát tohoto autora a rozhodla se definovat riziko neschopnosti nedodržení závazků spojené s morálním hazardem a neopatrností lidí:

 

„Buďme stejně opatrní jako banka ve zkoumání investice, ale buďme daleko odvážnější v jejím výběru“. Zásada rozebírá nejen postoj bankovních společností, jež zpřísňují pravidla pro poskytování bankovních úvěrů, čímž otevírají možnosti nebankovním subjektům. Se zvyšujícím se objemem úvěrů se lidé učili žít s cizích (půjčených) peněz a dostávali se čím dále více do platební neschopnosti. Život na dluh se tak stává součástí každodenního života, proto se lidé začínají obracet na nebankovní společnosti a soukromé poskytovatele, v nejhorším případě pak přímo na lichváře. Pro udržení si životní úrovně vyhledávají čím dál více nestandardních postupů, mnozí již jen proto, aby nahradili „dluh dluhem“. S tímto fenoménem je spojený růst kriminality a již zmíněné lichvy.

 

1.2.      Aktuální stav zadluženosti obyvatel v ČR

Výše zmíněné aspekty se odrážejí nejen u velkých či malých společností, ale i v zadluženosti obyvatel a domácností a v jejich následném chování. Mnohé rodiny se tak dostávají do úpadku, který nejsou schopny řešit vlastními silami. Čelí tlaku bankovních i nebankovních společností, které nabízejí „rychlé peníze“ či „nákupy bez hotovosti“, tím však dostávají obyvatele do tzv. pasti dluhů, kdy jejich příjmy dlouhodobě nestačí na pokrytí výdajů. Touha po lepším životě a úspěchu těmto lidem nedává možnost volby, a proto těmto společnostem podléhají. Jediným možným legálním řešením se tak stává vyhlášení „osobního bankrotu“ u krajského soudu. Pokud lidé neprojdou přísnými podmínkami pro povolení oddlužení, jsou uvrženi na samotný okraj společnosti.

 

Pro lepší pochopení kapitoly uvádím metody výpočtu zadluženosti domácností podle Luboše Smrčky[3]. Existuje několik způsobů měření zadluženosti domácností:

 

Porovnání objemu přijatých úvěrů v aktuální výši k finančnímu majetku rodin v aktuální výši – metoda uvádí schopnost rodiny jednorázově vyplatit aktuální výši dluhu svým momentálním finančním majetkem. S touto metodou se v dnešní době můžeme často setkat v bankovních společnostech při výpočtu případného úvěru.

 

Podíl dluhové služby na disponibilním důchodu domácností – metoda přihlíží k celkovému disponibilnímu příjmu (po odečtení daňové povinnosti) a odečítá od něj náklady na splácení úvěrů a jejich příslušenství.

 

Podíl objemu dluhu na ročním disponibilním důchodu domácností – metoda porovnává celkové objem přijatých úvěrů s celkovým ročním příjmem domácnosti. V ČR je poměr dluhu k průměrnému disponibilnímu příjmu cca 47%.

 

Podle analýzy Drahomíry Dubské[4] působící  na Českém statistickém úřadu, v roce 2009 české domácnosti bankám dlužily téměř jeden bilion korun českých. Do této výše jsou zahrnuty však pouze peníze půjčené přes bankovní subjekty. Od roku 2000 se zadluženost domácností zvýšila až osmkrát. Tyto výpočty byly zjištěny za pomoci třetí metody. Nejcharakterističtějším rysem zadlužování za posledních deset let je jeho rychlost. Při srovnání s eurozónou je zadluženost ČR stále nižší. Teprve krizová situace začala koncem roku 2008 objem zadlužení mírnit. Příčiny růstu dluhů jsou dle analýzy známé. Preference spotřeby vedla k nárůstu spotřebních výdajů nejen prostřednictvím vlastních finančních zdrojů, ale právě ze zdrojů vypůjčených. Nejrychleji rostly výdaje domácností na telekomunikační služby, zdraví, vzdělání a potraviny. Všechny uvedené výdaje souvisí se zvyšující se životní úrovní. Dalšími motivačními stimuly pro růst zadluženosti se stala touha po vlastním bydlení, účinný marketing finančních poskytovatelů a snadná dostupnost peněz.  

 

1.3.      Psychologický a sociální dopad zadluženosti na domácnosti

Problematiku psychologického a sociálního dopadu popisuje ve své knize Luboš Smrčka[5]. Popisuje zásadní vliv sociální nerovnosti, která se rozvíjí společně s životní úrovní obyvatel. Vyvinula se potřeba dokázat si svoji sociální příslušnost a vlastnit mnohem více než ostatní. Zrodila se potřeba uměle zvýšit svoji životní úroveň. Mnoho lidí se začíná zadlužovat, protože tuto potřebu není schopno zajistit z vlastních finančních zdrojů. S rozvojem techniky, obchodu a služeb se také mění základní životní hodnoty obyvatel. Zadlužování vede k vyšší prosperitě státu. Růst dluhu vede k růstu spotřeby a tím se zvyšují příjmy státu. Dluh se tak do určité míry stává hybnou silou ekonomiky jednotlivých států.

 

Na zvyšující se potřebu začali reagovat poskytovatelé finančních produktů podporující uskutečňování konzumního způsobu života. Tato situace však s sebou nese rizika spojená se snižující se odpovědností obyvatel. Lidé si nejsou schopni uvědomit vlastní  možnosti a situaci, výdaje nejsou schopni kompenzovat svými příjmy a přichází riziko předlužení.  Za vidinou uspokojení svých potřeb se skrývají rizika spojená s nekalými poskytovateli půjček, agresivními vymahači dluhů a případnými exekucemi. Spokojený život na dluh se tak mění v život ve věčném koloběhu dluhů.

 

Peníze hrají velkou roli v rodinných a přátelských vztazích. Peníze a majetek mnohé rodiny drží pohromadě, pokud se však tato situace přemění v neschopnost hradit závazky a člověk je ohrožen předlužením, může se rodinné pouto rozpadnout. S tímto problémem jsou spojené psychologické změny, např. frustrace, úzkosti, deprese, které mohou vyvrcholit až v únik v podobě sebevraždy.

 

Dalším negativním dopadem může být dopad na bydlení. Tuto problematiku zachycuje Kateřina Hrubá a Edita Stejskalová[6] ve svém právním rozboru. Problém zadlužení je úzce spjat s problémem možnosti najít a udržet si adekvátní bydlení. Tyto dva problémy způsobují u lidí každodenní stres, proto nejsou dále schopni řešit další důležité oblasti svého života – vzdělání, zdraví, právní a finanční gramotnost. Sociální deprivace tak může znamenat pád do sociální exkluze a nemožnost se z tohoto stavu dostat vlastními silami.

 

Nedostatek finančních prostředků nevede pouze k výše zmíněné sociální deprivaci, ale mnohdy i k dalším sociálně patologickým jevům, jenž mají negativní dopad na celou společnost. Mezi tyto sociálně patologické jevy lze zařadit např. prostituci (často i mladistvých), lichvu či kuplířství. Únikem z neutěšené situace může být zneužívání alkoholických a jiných návykových látek či patologické hráčství.

 

1.4.      Peníze a jejich význam

Kamil Fuchs a Pavel Tuleja[7] ve své knize definují peníze jako „prostředek placení za výrobky a služby při směně. Penězi se rozumí soubor aktiv, jež lidé používají k placení, tj. k nákupu zboží a služeb od ostatních subjektů“. Z definice vyplývá, že peníze jsou cokoliv, co lidé používají a přijímají při výměně zboží.

 

Zuzana Hubinková[8] se ve své knize věnuje také psychologickému pojetí peněz. Peníze definuje jako symbol, který má spoustu individuálních významů. Tyto významy jsou subjektivní. Přístup k penězům se formuluje od dětství pomocí rodiny a dalších sociálních vlivů okolí. Známým soudobým negativním fenoménem je nahrazování rodičovské role právě penězi, popř. drahými dary atd. Za takové situace jedinec hodnotu peněz pochopí až v moment, kdy sám začne vydělávat.

 

Pro různé lidi mají peníze různý význam. Pro přiblížení významu jsem vybrala pojetí významu Kamila Fuchse a Pavla Tuleji[9]:

 

Prostředek směny – peníze lze volně směňovat za zboží a služby.

 

Zúčtovací jednotka (měřítko hodnoty) – peníze jsou používány k oceňování zboží a služeb, popř. i dluhů. Důležitým aspektem je měřitelnost a srovnatelnost.

Uchovatel hodnoty – schopnost peněz uchovávat kupní sílu obyvatelstva do budoucna. Po určitém čase mají stále stejnou hodnotu.

 

Peníze prošly dlouhým historickým vývojem, je proto vhodné uvést zlomové body v historii peněz. Vývoj dobře zpracovala ve své knize opět Zuzana Hubinková[10]. V dělbě práce vznikla nutnost výměny zboží za zboží. Problémem byla nepřesná porovnatelnost hodnoty. Člověk měnil to, čeho měl nadbytek, za to, čeho měl nedostatek. Systém barterového obchodu nebyl dlouhodobě udržitelný, proto pro usnadnění směny se začaly používat různé typy peněz, např. kožešiny, plátno, sůl, drahé kovy, hlavně pak zlato. Dalším zlomem pak byla ražba peněz, která byla započata ve starověkém Řecku. Z tohoto období jsou také první zmínky o směnárenství, jež dalo později podnět ke vzniku bezhotovostního styku a pojišťovnictví. Ve středověku s přílivem drahých kovů do Evropy nastala tzv. cenová revoluce, kdy vzniklo mnoho mincovních systémů a peněžnictví se stalo nezávislé na nabídce a poptávce po drahých kovech. Od 17. století se již setkáváme s prvními papírovými penězi, ale také s falšováním těchto bankovek. Později se začaly vystavovat tzv. státovky, jenž byly garantované státem. V 19. století měl vliv na peněžní systém rozvoj vědy, techniky a mezinárodního obchodu  měl vliv na peněžní systém. Došlo k masovému nahrazování mincí papírovými penězi a bankovkami, zvýšil se oběh cenných papírů, byla definována měna pro zefektivnění mezinárodního obchodu a zavedena nadnárodní měna, kterou se stalo od 1. 1. 2002 euro.

 

K tématu je nutno připomenout současné formy peněz a jejich použití. Každá změna vzhledu a formy peněz s sebou nese značné diskuze a problémy s jejich přijetím. Každá forma peněz má své pozitivní i negativní stránky:

 

Oběživo – do této formy peněz lze zahrnout kovové peníze a papírové bankovky. Tyto formy mají pro lidi různý význam. Kovové peníze mají všeobecně pro jedince menší hodnotu, než peníze papírové, proto je lidé rychleji utrácejí, popř. vyměňují za peníze papírové. Pozitivní stránkou této formy je to, že jsou v hmotné podobě, lidé si více uvědomují jejich hodnotu a srovnávají, co všechno si za ně mohou pořídit. Rizikem je zde snadnější padělání těchto bankovek a mincí.

 

Bezhotovostní (depozitní) peníze – mohou být např. kreditní (úvěrové) karty, platební karty, nákupy na splátky. Negativní stránkou se stává nekontrolovatelnost finančních zdrojů, které má jedinec k dispozici. Využití kreditních karet, či nákupů na splátky s sebou nese vysoké poplatky a riziko neschopnosti včas splatit zapůjčené zdroje.

 

 

2.     Hodnoty a spotřební společnost

 

Spotřební společnost je ovlivněna současným trendem „života na dluh“, který ovlivňuje změny v hodnotovém řetězci společnosti.  Je proto vhodné definovat tyto základní pojmy pro lepší porozumění toho, jak se vzájemně ovlivňují. Lze usuzovat, že u různých sociálních skupin jsou hodnoty odlišné. Tyto skupiny jsou závislé na současném fenoménu zrychlujícího se technického pokroku společnosti, nových výrobků, služeb a dalších možností.

 

2.1.      Hodnoty

V různých společnostech mají lidé různé hodnoty. Pro lepší pochopení hodnotového systému určité sociální skupiny či společnosti musíme vycházet z určité kultury.

 

Dle Aleše Sekota[11] lze kulturu charakterizovat jako „soubor výtvorů lidské společnosti, materiálních a nemateriálních hodnot a uznávaných způsobů jednání, zobjektivizovaných a přijatých v nějaké pospolitosti a předávaných jiným pospolitostem i dalším pokolením. Totalita naučeného, sociálně přenášeného chování.“ Člověk jako individualita je ovlivňován svým sociálním okolím již od narození, přejímá určité způsoby chování, vzory vztahů a utváří si vlastní hodnotový řetězec.

 

Ve své knize dále Aleš Sekot[12] vysvětluje pojem hodnota, a to jako „materiální či nemateriální objekty, ke kterým je zaujímán hodnotící postoj, připisuje se jim nějaký význam a snaha o jejich dosažení je chápána jako nutnost.“ Hodnoty jsou všechno to, co jedinci přináší určité uspokojení. Tyto hodnoty nemusí být pouze materiální, ale i duševní, např. zdraví, sebeúcta, zvyky, láska, rodina, důvěra aj.

 

Hodnoty a jejich význam se mění s věkem, životní úrovní obyvatel a sociálním zařazením. Pro dnešní dobu jsou typickými hodnotami vzdělání, rodina, zdravý životní styl a majetek.

 

Jelikož se v závěru budu zabývat lidmi ze sociálně vyloučených lokalit, uvádím zde hodnoty právě této cílové skupiny. Nejtypičtějšími představiteli této skupiny jsou Romové, jejichž hodnoty jsou velmi specifické. Nedůležitější roli zde hraje rodina, s ní spojené obřady a rituály a další hodnotové odlišnosti. Mezi tyto odlišnosti lze zahrnout všeobecně známé časové prožívání, nezávislost a láska ke svobodě. Tato specifická cílová skupina prožívá věci „teď a tady“, budoucnost zde není podstatnou hodnotou.

 

2.2.      Spotřební společnost

Spotřební společnost ovlivňuje chování a prožívání lidí a naopak. Čím více je nových technologií a možností, tím více chtějí lidé spotřebovávat a mají na společnost vyšší požadavky. Mnohdy je spotřeba zaměňována s pocitem úspěchu a dostatkem hmotných statků, což se odráží v hodnotách nejen české společnosti.

 

Spotřební společnost lze dle Zuzany Hubinkové[13] charakterizovat jako „společnost, jejíž hodnotou, kterou se řídí většina jejich členů, je spotřeba libovolných statků“. Tradiční hodnoty – láska, pravda, dobro jsou tak odsouvány do pozadí. Každý člověk žije z výhod, které mu tato společnost nabízí. Touha po uspokojování potřeb je stará jako lidstvo samo. Musíme však rozdělovat lidi, co uspokojují potřeby, aby přežili, nebo aby dosáhli určité životní úrovně. V tržní společnosti jsou sociální potřeby často manipulovány reklamou a uměle vytvořenou životní úrovní. Spotřebitelům je vnucována představa, že věci dražší hodnoty jsou kvalitnější a lepší. Toto však nemusí být ve všech případech pravdou.

 

Novým trendem jsou nákupy bez hotovosti zprostředkované za pomoci spotřebitelských úvěrů či kreditních  karet. Lidé nemusejí čekat, než si na vybranou věc ušetří, mohou si ji pořídit právě v moment, kdy je jejich potřeba největší. Jelikož nákup na spotřebitelský úvěr se děje většinou bezhotovostní formou, jedinec si méně uvědomuje, že úvěr je spojen se značným navýšením, které mohl využít jiným způsobem. Spotřeba na dluh je typickou pro dnešní konzumní společnost typická. Štěpánka Syrovátková, Josef Machalíček a Jana Christová[14] uvádějí ve své informační brožuře preference spotřebitelů využívajících spotřebitelské úvěry a další produkty. Úvěrové financování je využíváno především k dlouhodobým záměrům, např. úvěry na vlastní bydlení. Dále lze financovat neočekávané události, jako např. oprava automobilu. V ostatních případech se lidé zadlužují z důvodu neodkladné touhy po životně nedůležitých věcech a zážitcích, např. dovolená na splátky. V dnešní společnosti je zjevné, že lidé chtějí vlastnit více věcí a majetku, než tomu bylo v předešlých  letech.

 

2.3.      Poskytovatelé finančních produktů

Poskytovatele finančních produktů lze rozdělit na dvě hlavní skupiny. První skupinou jsou bankovních společností a jejich produkty. Druhou skupinou jsou pak nebankovní poskytovatelé. Obě tyto skupiny na finančním trhu působí jako konkurenceschopné subjekty, jež se na svoji stranu snaží dostat poptávku spotřebitelů, a tím zvýšit svůj zisk.

 

Kateřina Hrubá a Edita Stejskalová[15] ve své práci uvádí, že dle platného českého práva může poskytování finančních produktů proběhnout mezi fyzickými i právnickými osobami, mezi podnikateli i nepodnikateli, či u bankovního nebo nebankovního subjektu. Rozdíl pak může nastat v tom, zda jsou finanční produkty poskytovány bezúplatně (v případě půjčky) nebo úplatně (v případě úvěru). Převahu na finančním trhu mají bankovní subjekty, které však mají přísné posuzování bonity klientů, proto tímto sítem sociálně nižší vrstvy obyvatel neprojdou. Příčinou je mnohdy záznam v registru SOLUS a nedostatečný příjem jedince.

 

Zájmové sdružení právnických osob SOLUS[16] má vytyčen hlavní cíl svého působení, jež je zaměřen na prevenci proti předlužení obyvatel. Sdružení vede hned několik registrů, kde jsou uvedeny veškeré informace o dlužníkovi a plnění jeho závazků. Všechny informace uvedené v rejstřících jsou poskytovány pouze členům tohoto sdružení.

 

Dále se zde budu zabývat pouze nebankovními společnostmi poskytujícími finanční prostředky ve formě „rychlých půjček“ či „půjček bez prověřování registru“. Jejich nevýhodou jsou vysoké poplatky za zprostředkování, úroky z jistiny a alarmující smluvní pokuty pro nesplnění podmínek uvedených ve smlouvě. Svoje služby často zaměřují právě na nízkopříjmovou klientelu. Jejich činnost je legální. Pro jejich zisk není důležitá absolutní a včasná návratnost půjčených prostředků, ale spíše naopak. Při vzniklé platební neschopnosti vycházejí lidem vstříc, upravují domluvené splátky apod.. Lidé si jejich vstřícnost často zaměňují se sociálním cítěním, neuvědomují si však, že cíl těchto poskytovatelů je právě opačný – parazitují na penězích, které tito lidé ve většině případů dostávají ze sociálního systému státu v podobě dávek státní sociální podpory a hmotné nouze.

 

Většina nebankovních společností má ve smlouvě dobře upravené zajištění. Součástí smluv bývají tzv. rozhodčí doložky. Tyto doložky jsou pro fyzické osoby nevýhodné, jelikož zde není možnost obrany v případě sporů. Případné spory nejsou projednávány soudní cestou, ale je dopředu stanoven rozhodce. Rozhodcem může být ustanovena jakákoliv zletilá fyzická osoba, právně způsobilá. Nemusí však mít právní vzdělání ani nemusí být trestně bezúhonná. Druhou varující formou zajištění je zajištění hmotným majetkem. Lidé tak mohou přijít o všechen majetek.

 

Důležitou zmínkou jsou informační kampaně těchto společností, kterými se zabývají ve své zprávě Kateřina Hrubá a Edita Stejskalová[17]. Informační kampaně zde srovnávají s nedostatečnými či nekalými praktikami. Smlouvy jsou často uzavírány prostřednictvím internetových formulářů nebo dokonce pomocí SMS. Smluvní ujednání tak nejsou přímou součástí uzavírané smlouvy, ale součástí často záměrně skrytých všeobecných podmínek.

 

Ve Slabikáři finanční gramotnosti[18] lze nalézt výčet triků ve smlouvách a obchodních podmínkách. Někteří poskytovatelé zahrnují do smlouvy ujednání, která nejsou v souladu s OZ, nejsou tudíž platná. Druhým typickým příkladem je rozsáhlost samotné smlouvy, kde jsou skrytá nevýhodná ujednání a smluvní pokuty. Proto je důležité řádně číst i smlouvy obsahující několik stran. Většina poskytovatelů však smlouvu nepůjčí spotřebiteli k řádnému prostudování domů, vyžadují podepsání smlouvy na místě. Dále je třeba dávat pozor na trik, který se týká způsobu určení úroku. Roční úrok je označován zkratkou p.a. (per annum), často je však zaměňován za úrok měsíční, tj. p.m., nebo dokonce denní, tj. p.d. Smlouvy jsou často uzavírány na dlouhou dobu, např. na dobu tří až pěti let, po tuto dobu není možné smlouvu vypovědět nebo ji lze vypovědět za nepřiměřených smluvních pokut. Spotřebitel by si měl prohlédnout i rubovou stranu smlouvy, zda neobsahuje nějaká další smluvní ustanovení, která by byla v jeho neprospěch.

 

2.4.      Negativní stránky marketingu

S rozvojem nových technologií a nových druhů výrobků a služeb se rozvíjel i marketing jednotlivých firem. Koneční spotřebitelé mají různé potřeby a přání, firmy se snaží upoutat jejich poptávku a uspokojovat jejich touhy lépe než jejich konkurence, aby na trhu získaly výhodu v podobě vyššího zisku. Je mnoho metod, jak získat potencionální zákazníky na svoji stranu.

 

Pojem marketing definuje ve své knize Philip Kotler[19] jako řadu činností vedoucích k uspokojování potřeb zákazníků. Televizní reklama, inzeráty v novinách či reklamní letáky jsou pouze malým zlomkem toho, čím se marketing zabývá. Činnost marketingu začíná ještě před vytvořením nového produktu, a to zjišťováním potřeb a přání potencionální cílové skupiny. Dále se snaží přilákat nové spotřebitele a udržet si je. Hlavním cílem je poznání potřeb těchto zákazníků, zaměřit na ně propagaci a snažit se výrobek co nejvíce přizpůsobit jejich potřebám.

 

Dále se Philip Kotler[20] věnuje problematice dopadu marketingu na spotřebitele. Mezi negativní stránky dopadu na spotřebitele zahrnuje vysoké ceny, nekalé praktiky, prodej pod nátlakem, prodej nekvalitních a nebezpečných produktů a poskytování nekvalitních služeb znevýhodněným spotřebitelům:

 

Vysoké ceny – reklama a další marketingové postupy zvyšují náklady na zboží a to se odráží v ceně výrobku. Především jde o náklady na distribuci, propagaci a reklamu. Největším problémem je zde působení na psychologii spotřebitele, a to drahými a poutajícími obaly. Ne vždy se však pod luxusním obalem skrývá kvalitní zboží.

 

Nekalé praktiky – spočívají především v nepravdivém uvedení cen, klamavé reklamě či klamavých obalech. S klamavými cenami se spotřebitelé mohou setkat při reklamních a slevových akcích, kdy jsou uvedeny jiné ceny, než lze pak najít na prodejně. Klamavá reklama souvisí s nadhodnocenými či nepravdivými vlastnostmi zboží a služeb. Klamavý obal mnohdy uvádí mylné informace o obsahu, ať už jde o velikost nebo vzhled zboží.

 

Prodej pod nátlakem – prodejci dokáží přesvědčit spotřebitele o nutnosti vlastnit konkrétní věc. Mnohdy tak dochází k porušení práv ochrany spotřebitele. Tato forma nátlaku se pak těžce dokazuje. Prodej pod nátlakem se vyskytuje spíše u jednorázových akcí.

 

Nekvalitní a nebezpečné produkty – kvalita zboží neodpovídá informacím, které jsou o výrobku uvedeny. Tyto informace jsou uzpůsobeny přáním zákazníků, ale nejsou věrohodně podloženy.

 

Nekvalitní služby znevýhodněným spotřebitelům – nízkopříjmové skupiny spotřebitelů nejsou pro prodejce příliš ziskoví a atraktivní, proto tito spotřebitelé jsou odkázáni na nákupy v maloobchodech za vyšší cenu, a je tedy třeba zde dbát na zvýšenou ochranu těchto spotřebitelů.

 

Philip Kotler[21] ve své knize neuvádí pouze negativní dopad marketingu na spotřebitele, ale i dopad na celou společnost. Dopad může být například ve vnucování falešných přání a přílišném materialismu. Zde je kladen důraz na materiální vlastnictví, lidé jsou posuzováni dle toho co mají, ne podle toho, jací jsou. Problémem je také kulturní úpadek, spotřebitelé se řídí podle známých značek zboží, jiné značky se stávají podřadnými.

 

Výše uvedené praktiky lze aplikovat i na služby poskytující nebankovní společnosti. Ať už jde o skryté poplatky, smluvní ujednání, uzavírání smluv pod nátlakem, nabízení nebezpečných a nevýhodných produktů nebo služeb, které jsou cíleně zaměřovány na nízkopříjmovou skupinu obyvatel.

 

2.5.      Reklama a její dopad na spotřebitele

Dle Zuzany Hubinkové[22] je reklama „proces přesvědčování, který pomocí médií hledá uživatele zboží, služeb či jiných hodnot, cílů, názorů, populárních představ atd.“ Reklama se snaží dát potencionálnímu spotřebiteli směr, vnutit mu jeho potřeby a přesvědčit ho o správnosti jeho volby. K tomu je důležitá podrobná analýza spotřebitelských preferencí, potřeb, zájmů a hodnot. Účinnost reklamy závisí nejen na výtvarném umění, ale také na ekonomii, psychologii, sociologii a informačních technologiích. Reklama by se měla řídit etickými a morálními pravidly, měla by být vytvořena s ohledem na danou kulturu, žebříček jejich hodnot, její vzdělanosti a potřeb. V současné době reklamu upravuje Zákon č. 138/2002 Sb., kterým se změnil Zákon č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy, a další právní předpisy.

 

Zuzana Hubinková[23] dále ve své knize uvádí jednotlivé funkce reklamy a její dopad na spotřební společnost:

 

Informační funkce – tato funkce spotřebiteli přináší informace působící na jeho rozhodování. Etickou otázkou je, zda jsou informace pravdivé a relevantní.

 

Manipulativní funkce – využívá vzorů „žádoucího“ jednání a stereotypního opakování, což působí v prospěch manipulátora, aniž by si to spotřebitel uvědomil. Etickým problémem by zde mohla být skrytá reklama, jež omezuje svobodu člověka a je tudíž zakázána. Spotřebitel je chráněn před podprahovou reklamou, jež se ukládá do podvědomí spotřebitelů, a to Zákonem č. 231/2001 Sb. O provozován rozhlasového a televizního vysílání v platném znění.

 

Výchovná funkce – je spojena s učením, jež je vyvoláno novými výrobky a službami. Marketingová komunikace je součástí spotřebitelské gramotnosti a působením globalizačního vlivu vyvolává změny v chování. Problémem zde může být vnímání reklamy dětmi.

 

Estetická funkce – slouží k dokreslení výrobku či služby. Většinou se tato funkce podřizuje důležitějšímu cíli a stává se tudíž zkreslenou a neobjektivní.

 

Reklama se vyskytuje v různých formách. Pro dokreslení problematiky uvádím pouze stručný výčet těchto forem. Může jít o novinovou reklamu, reklamu v časopisech, rozhlasovou a televizní reklamu, Direct Mail, a v neposlední řadě reklamní zájezdy a akce.

 

Zuzana Hubinková[24] se dále zabývá problematikou sociální reklamy. Má zcela jiné cíle než výše uvedená komerční reklama. Tato reklama se snaží působit na špatné návyky lidí a motivovat je k pozitivnímu jednání. Působí na emoce, svědomí a vnímání jedinců a snaží se posunout svět směrem k lepšímu. Často je využíváno razantního až agresivního stylu. Dobrá sociální reklama by měla docílit u lidí zamyšlení a udržet se jim v paměti, má však svobodu volby, proto záleží na tom, zda je jedinci akceptována nebo nikoliv. Sociální reklama reflektuje závažné sociální problémy, které je třeba zviditelnit. Přestože mnohé problémy uváděné v reklamě jsou vzdálené, je třeba vyvolat pocit, že se mohou dotýkat všech, v lidech by tak měla zanechat pozitivní stopu v paměti a změnit postoj i jejich chování. Mezi nejběžnější témata sociální reklamy může patřit např. alkoholismus za volantem, onkologická a jiná onemocnění, ochrana obětí před domácím násilám aj.

 

 

3.     Následky zadluženosti obyvatel

 

Zadlužení má sociální a psychologický dopad na obyvatele, jak jsem již zmínila v předchozích kapitolách. Zadlužení se může rychle stát neúnosným, kdy příjmy nestačí na pokrytí výdajů a lidé se tak dostávají do nezastavitelného „kolotoče dluhů“, nebo-li do situace „vytloukání klínu klínem“. Půjčky již nevyužívají na pokrytí svých potřeb, ale na uspokojení neodbytných věřitelů, inkasních agentur a případných exekutorů. Tento stav lze nazvat jako předlužení, či stav úpadku, který jedinec není schopen řešit vlastními silami. Všechny následky jsou zásahem do soukromé sféry. Někdy lze následky řešit pomocí vyhlášení „osobního bankrotu“. Následky vyplývající z lichvářských praktik se však stávají neřešitelnými a jsou dlouhodobým zásahem do osobního života.

 

3.1.      Základní právní úprava

V této podkapitole uvádím základní prameny práva věnující se výše uvedené problematice. Vycházím ze svých profesních zkušeností na pozici sociálního pracovníka zabývajícího se dluhovým poradenstvím. Všechny zákony souvisejí s příčinami zadlužení, tj. uzavírání smluv o půjčkách, vymáhání pohledávek soudní i mimosoudní cestou, ale také s následky zadlužení, tj. exekuce, „osobní bankrot“, trestná činnost.

 

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník[25] (dále jen OZ)

OZ se věnuje soukromoprávní regulaci smlouvy o půjčce (§ 657 – 658). Dále upravuje např. uzavírání spotřebitelských smluv a možnosti odstoupení od těchto smluv. Také zde můžeme nalézt problematiku promlčecích lhůt, společného jmění manželů, zástavního práva. Část osmá je pak důležitá například pro dluhové poradce či sociální pracovníky při řešení konkrétního dopadu zadlužení, je zde definován závazek, prodlení dlužníka, smluvní pokuty, zajištění postoupením pohledávky a možnost dohody mezi dlužníkem a věřitelem.

 

 

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník[26] (dále jen OBZ)

OBZ upravuje ochranu před nekalou soutěží a hlavně pak smlouvy o úvěru. Tyto smlouvy jsou u nízkopříjmových osob spíše výjimkou.

 

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád[27] (dále jen OSŘ)

OSŘ řeší spory mezi dlužníkem a věřitelem. Upravuje celé soudní řízení, včetně jeho nákladů a rozhodnutí. Dále se věnuje opravným prostředkům, které jsou v praxi také využívány a v neposlední době výkonu rozhodnutí, např. rozhodnutí a provedení výkonu rozhodnutí, prodej movitých věcí, srážky ze mzdy aj.  

 

Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů[28]

V současné době jsou ve smlouvách o půjčkách začleněny i tzv. rozhodčí doložky, které jsou pro spotřebitele nevýhodné, jelikož na ně není možná obrana. Tento zákon definuje rozhodčí smlouvu, osobu rozhodce a celé rozhodčí řízení v návaznosti na OSŘ.

 

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)[29]

Exekuční řád definuje osobu soudního exekutora, jeho práva a povinnosti. Dále zde nalezneme celý postup při exekučním řízení, včetně exekučních titulů, nařízení a příkazů. V dalších částech exekučního řádu jsou popsány způsoby provedení exekuce, odměna exekutora a jeho odpovědnost.

 

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník[30](dále jen TZ)

TZ upravuje základní trestněprávní pojmy a vyjmenovává trestné činy. Pro problematiku je nejdůležitější postih zprostředkovatelů či obchodních zástupců finančních institucí zejména v souvislosti s trestným poškozování spotřebitel (§ 253), lichvy (§ 218) a  úvěrového podvodu (§ 250b).

 

Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)[31]

Insolvenční zákon definuje pojem úpadek dlužníka a způsoby jeho řešení. 

 

Zákon č. 634/1992 Sb.,  o ochraně spotřebitele[32]

Zákon představuje obecnou ochranu spotřebitele při poskytování služeb.

 

3.2.      Exekuce

Často jediný způsob, jak se věřitel může domoci svých práv vůči nečinnému dlužníkovi, je exekuce. Proces exekuce je obrovským zásahem do soukromí dlužníků a dotýká se nejen dlužníka, ale celé jeho rodiny. Počet vyhlášených exekucí neustále roste. Dle statistik Exekutorské komory České republiky[33] je nárůst exekucí alarmující. V roce 2001 byl počet nařízených exekucí něco přes 4000, v roce 2006 již přes 309 000 nařízených exekucí a v roce 2010 už přes 701 000 exekucí. U lidí sociálně vyloučených se tak můžeme setkat i s více exekucemi probíhajícími současně, hlavně pokud jde o dluh např. za jízdu bez platného cestovního dokladu, neuhrazení paušálního telefonního tarifu či půjček od nebankovních společností.

 

Jak jsem již zmínila, exekuce nastává po nečinnosti dlužníků. Exekuci může provést buď soudní vykonavatel nebo soudní exekutor. Postup je vždy stejným zásahem do soukromí, rozdílem je však výše nákladů na odměnu za exekuční řízení. V praxi se však spíše setkáváme se soudními exekutory, přesto se náklady mohou z několikatisícového dluhu dostat až na několik desítek tisíc korun českých.

Exekuce dle exekučního řádu může probíhat u fyzických osob několika základními způsoby. Tyto způsoby má ve své informační brožuře zpracované Štěpánka Syrovátková, Josef Machalíček a Jana Christová[34]:

 

Zaplacením peněžité částky

- srážkami ze mzdy a jiných příjmů

- přikázáním pohledávky, např. z bankovního či jiného účtu, ze sociálních dávek

- prodejem movitých věcí a nemovitostí

 

Uložením jiné povinnosti

- vyklizením

- odebráním věci

- rozdělením společné věci

- provedením prací a výkonů

 

Prodejem zástavy

- prodejem zastavených věcí movitých i nemovitých

- prodejem věcí hromadných

- přikázáním zastavené peněžité pohledávky

- postižením zastavených jiných majetkových práv, popř. podílů

 

Nyní uvádím pouze ty způsoby exekuce, se kterými se v praxi dluhoví poradci a sociální pracovníci setkávají nejčastěji:

 

Exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů

Může jít o srážky ze mzdy, starobního či invalidního důchodu, nemocenských dávek, podpory v nezaměstnanosti nebo z některých dávek státní sociální podpory, tj. příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek.  Je stanovena tzv. základní nepostižitelná částka, jež musí dlužníkovi zůstat na uspokojení základních životních potřeb. Z toho vyplývá, že lidé ohrožení exekucemi mohou mít sklony vyhýbat se oficiálním příjmům, např. nelegální prací.

 

Exekuce přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu

V tomto případě mohou být zabaveny všechny finanční prostředky, které má dlužník uloženy na svém účtu u peněžního ústavu. Problém nastává v případě, pokud jedinci chodí na účet jeho jediný příjem. Dle nových pravidel v exekucích lze jedenkrát požádat banku o vyplacení dvojnásobku životního minima a dlužník si musí vyřídit změnu způsobu výplaty příjmu, důchodu či dávek. V případě důchodů však změna výplaty dávek trvá v praxi až několik měsíců, jedinec se tak může dostat do existenčních problémů.

 

Exekuce prodejem movitých věcí

Na zabavení věcí není dlužník předem upozorněn, aby nedošlo k zatajování majetku. Exekuční příkaz je předán až při osobní návštěvě exekutora. Ten udělá soupis majetku, po odebrání věcí pak následuje dražba. Exekutor může zabavit všechny věci, o kterých se domnívá, že patří neplatiči. Problém nastává ve chvíli, kdy je zabaven majetek jiného rodinného příslušníka. Důkazní břemeno je pak na straně vlastníka věci. Ne vždy při nákupu věcí jsou vystaveny doklady o zakoupení přímo na jméno kupujícího.

 

3.3.      „Osobní bankrot“ nebo-li oddlužení

Česká republika musela reagovat na vývoj současného trendu vzrůstajícího zadlužení obyvatel. Dříve se konkursní právo řídilo Zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Tento zákon však nebyl efektivní, nereagoval na úpadek fyzických osob - nepodnikatelů, proto byl nahrazen Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (dále jen Insolvenční zákon). Změny proběhly hlavně v postavení dlužníků a věřitelů.

 

Neschopnost splácet dluhy tak nemusí být nutně řešena pouze exekučně. Tlak věřitelů, neustálé upomínky, výzvy a návštěvy exekutorů v domácnosti dlužníky často vede spíše k pasivitě způsobené špatným psychickým stavem a frustrací. U takových dlužníků se oddlužení dle Insolvenčního zákona stává jedinou možnou legální cestou, jak řešit svůj úpadek.

 

Dle Insolvenčního zákona[35] je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky jsou po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů a tyto závazky není dlužník schopen plnit. Zákon má zato, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, neplní je déle jak tři měsíce po lhůtě jejich splatnosti a není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných pohledávek výkonem rozhodnutí, či exekucí.

 

Po podání návrhu na oddlužení spojeného s návrhem na povolení oddlužení u krajského soudu dle místa trvalého pobytu dlužníka následuje rozhodnutí o povolení oddlužení, a to jedním ze dvou způsobů:

 

Oddlužení plněním splátkového kalendáře

Dlužníkovi jsou prováděny srážky z příjmů a je mu ponechána nezabavitelná částka životního minima. Dlužník je pod dohledem přiděleného insolvenčního správce, který rozděluje odvedenou částku všem nezajištěným věřitelům. Zajištění věřitelé jsou uspokojení ze zajištění. Celý insolvenční proces je ukončen rozhodnutím soudu po splnění oddlužení.

 

Oddlužením prodejem majetkové podstaty dlužníka

Dlužníkovi příjmy nejsou dotčeny, ale dochází k prodeji majetkové podstaty dlužníka, ze kterého jsou pak věřitelé vyplaceni a proces je ukončen rozhodnutím o splnění oddlužení.

 

U obou způsobů oddlužení je podmínkou splnění úhrady alespoň 30% všech dlužníkových závazků za dobu pěti let. Dlužník se po celou dobu procesu nesmí opětovně zadlužit. Všechny případné dary, dědictví, příjmy navíc jsou použity pro plnění oddlužení.

 

Nové pojetí úpadkového práva s sebou nese pozitivní i negativní stránky. Každá zadlužená osoba se může dobrovolně rozhodnout, zda je pro ni „osobní bankrot“ jediným možným řešením. Je nejúčinnější obranou proti neustále rostoucím smluvním pokutám či nemorálním úrokům u nebankovních společností při nedodržování splátek. Bohužel pro sociálně vyloučené osoby je mnohdy nedosažitelný, ať už pro jeho složitost nebo nedostatečné příjmy.

 

3.4.      Lichva

Lichva je negativním fenoménem současnosti. Jde o sociálně patologický jev, který je jednou z forem kriminality a může být spojen s dalšími jevy, např. hráčstvím, drogovou a jinou závislostí. Lze jej definovat ve dvou rovinách, a to buď v rovině oficiální nebo morální. Oficiální definice lichvy vychází z trestního zákona. Morální rovina pak vychází z lidského vnímání. Tato problematika je velmi málo zpracována, jelikož jde o problém, o kterém se příliš nemluví a z důvodu špatného prokazování je téměř neřešitelný. Bohužel následky lichvy se nedotýkají pouze dlužníků samotných, ale jde hlavně o bezpečnost a zdraví jejich rodinných příslušníků, hlavně pak dětí.

 

Podle platného trestního zákona[36] se lichvy dopouští ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede. Ten pak může být odsouzen k odnětí svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem.

 

Dle morálního hlediska jde o nepřiměřené obohacení věřitele při půjčování finančních prostředků. Věřitel – lichvář zneužívá zoufalé finanční a sociální situace dlužníka, který si není schopen uvědomit následky, jež díky půjčení peněz mohou nastat, nebo jsou záměrně skryté. Úroky spojené s lichvou jsou alarmující a často několikanásobně převyšující vypůjčenou částku.

 

Lichvou a jejím historickým vývojem se zabývá Aleš Sekot[37]. Definuje ji jako formu chování a jednání, které spadá do trestných činů a spočívá ve zneužití něčí tísně i nezkušenosti k vlastnímu neúměrnému obohacení. Jde obecně o závazek nepřiměřený k zisku závazkem získaným. Nejtypičtějším příkladem jsou půjčky s vysokými až alarmujícími úroky, třeba i 100% za každý den. Její význam se v historii měnil. Moderní zákonodárství 20. století prohlašuje za neplatné tzv. lichvářské smlouvy, ve kterých je slíbeno nebo poskytnuto vzájemně plnění, jehož majetková hodnota je v nápadném nepoměru k hodnotě jeho plnění. Lichva je v současné době problémem méně vzdělaných jedinců, v České republice je lichva rozšířena mezi Romy a je v mnohých případech příčinou bídy, ze které se dlužníci bez vnějšího zásahu nemohou již nikdy vymanit. Tento fenomén se rozšířil před několika lety společně s prostředím propagujícím systém nákupů cestou půjček a konzumace zboží, na které aktuálně daný jedinec nemá dostatek finančních prostředků. Nedostatečně poučení a málo zodpovědní lidé se nechali strhnout lákadlem snadno získané hotovosti, na kterou by jiným způsobem nedosáhli. Tato „snadná“ spotřeba je pro nízkopříjmové jedince velmi lákavá, ale stává se příčinou zadlužení a úpadku. Důvodem využití půjček od lichvářů jsou typické romské rodinné obřady a rituály, tj. pohřby, svatby, křtiny aj.

 

Lichva může mít nebezpečné následky spojené s dalšími trestnými činy, např. s vydíráním (§ 253 TZ), s útiskem (§ 237 TZ), porušováním domovní svobody (§ 238 TZ) a omezováním osobní svobody (§ 231 TZ). Následky lichvy se dotýkají celé rodiny dlužníka. Podáním trestního oznámení psychický útisk a pronásledování nekončí, ale spíše naopak. Po dlužníkovi je vyžadována aktivní spolupráce s Policií ČR, což je pro lidi z výše uvedených skupin nemyslitelné – často mají sami problémy se zákonem a trestnou činností. Rodina dlužníka většinou řeší problém odchodem z lokality.

 

Aleš Skot[38] dále uvádí, že lichva v romské komunitě je častý a z velké části akceptovatelný jev. Příjem romské rodiny  často pramení z neoprávněně pobíraných sociálních dávek či nelegálních zdrojů příjmů. Peníze z půjček činí jednu z „normálních“ forem prostředků k živobytí. První půjčky od lichvářů bývají dobrovolným rozhodnutím jedince, podmínky jsou přijatelné pro obě strany. Neochota dlouhodobě řídit osobní finance dává prostor pro rozvoj tohoto jevu. Ochota zveřejnit problémy s lichvou a podat trestní oznámení na lichváře se zvyšuje až s navyšováním úroků, porušováním pravidel při vymáhání splátek a navyšováním dluhu bez udání důvodu. Této problematice je třeba se dále věnovat a eliminovat ji. Možným řešením by bylo zavedení specializovaných poradců, jež by působili přímo v rodinách a pomáhali s vytváření racionálních spotřebních návyků sociálně potřebných klientů a tím by snižovali jejich nadbytečné výdaje a vytvářeli bariéry zadlužování.

 

V České republice není doposud ustanovena základna pro specializované dluhové poradenství, které by se zaměřilo na prevenci vzniku zadluženosti a lichvy. Dluhové poradenství je poskytováno soukromými osobami, nebo v rámci bezplatného odborného sociálního poradenství dle § 37 Zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách.

 

 

4.     Shrnutí poznatků z teoretické části

 

Finanční (ekonomická) krize ve Spojených státech dopadla jak na státy Evropy, tak i na Českou republiku. Přinesla s sebou mnoho negativních důsledků, např. krach optimismu a snížení spořících tendencí obyvatel České republiky. Tento stav zapříčinil změnu v hodnotovém systému obyvatel České republiky. Zvyšující se životní úroveň jedinců má vliv na rostoucí poptávku spotřebitelů po nových statcích a službách. Na tuto zvyšující se poptávku spotřebitelů reaguje nabídka firem. Současným trendem spotřební společnosti se stává život na dluh, který s sebou přináší snížení odpovědnosti jedinců a jejich zhoršenou platební morálku. Rozvíjí se nejen trh hmotných statků a služeb, ale také trh finančních služeb, hlavně pak služby nebankovních společností nesoucích s sebou značná rizika. Největší vliv na spotřebitele mají moderní marketingové praktiky a všudypřítomná reklama. Novým trendem je nakupování bez finanční hotovosti. Čím dál více spotřebitelů se tak dostává do koloběhu dluhů, které s sebou přináší následky v podobě exekucí, úpadku a v nejhorším případě pak lichvářských praktik. Nejvíce se tato situace dotýká jedinců ze sociálně vyloučených lokalit, jejichž typickými znaky jsou nízké příjmy, závislost na sociálních dávkách, špatná uplatnitelnost na otevřeném trhu práce a nízké finanční povědomí. Proto je tato skupina nejvíce ohrožena právě lichvou, na kterou se budu věnovat dále ve své praktické části práce a pokusím se zde navrhnout možné způsoby řešení tohoto problému.  

 

 

PRAKTICKÁ ČÁST

 

5.     Metodologická část

 

Pro praktickou část práce jsem se rozhodla použít kvalitativní metodu výzkumu, a to polostandardizované rozhovory s jedinci, kteří se setkali s problematikou lichvy. Během rozhovorů jsem se snažila získat jejich reflexe o dané problematice. Tímto typem rozhovorů bych měla získat hluboké a detailní informace od úzké skupiny lidí, což bylo hlavním důvodem mojí volby. Předem jsem si stanovila okruhy, ze kterých budu během rozhovorů vycházet, abych později mohla získané informace srovnat a interpretovat.

 

5.1.      Vymezení cíle rozhovorů

V praktické části práce se budu věnovat problematice zadlužení a lichvy v sociálně vyloučených lokalitách v Brně, kde již dlouhodobě působím jako terénní sociální pracovnice. Lichva je problém, o kterém se příliš nemluví a nese s sebou značná rizika v podobě ohrožení celé rodiny jedince. Lichva je následkem zadlužení vyskytujícím se hlavně v sociálně vyloučených lokalitách. Většina informací v praktické části vychází z vlastních profesních zkušeností.

 

Jako cíl praktické části jsem si stanovila zjištění bližších informací o tom, proč se lidé k této nebezpečné formě zadlužení uchylují, jaká jsou její rizika, jaké jsou efektivní možnosti prevence a jaká jsou případná možná řešení již vzniklé situace.

 

Pro získání těchto informací jsem se rozhodla zvolit respondenty, kteří se zprostředkovaně, profesně nebo osobně s lichvou setkali. Nejvíce mne zajímal jejich pohled z lidského, ale i odborného hlediska.  

 

5.2.      Popis cílové skupiny

Vybrala jsem cílovou skupinu lidi sociálně vyloučených, popř. sociálním vyloučením ohrožené. Problematika zadlužení a lichvy se této skupiny nejvíce dotýká.

 

Dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách[39] lze sociální vyloučení charakterizovat jako „vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace.“

 

Pro účely své práce považuji za sociálně vyloučené obyvatele nízkopříjmové osoby, tj. osoby, které hospodaří s příjmem na úrovni životního minima. Životní minimum plyne z dávek státní sociální podpory a sociální péče, jde tedy o osoby závislé na sociálním systému státu. Do této skupiny obyvatel v České republice převážně spadají Romové a lidé dlouhodobě nezaměstnaní. Právě tato skupina obyvatel je nejvíce ohrožena likvidačním zadlužením, je terčem finančních poskytovatelů „rychlých peněz“, nekalé reklamy a lichvářů.

 

 

5.3.      Konceptualizace

Lidé sociálně vyloučení jsou ovlivňováni mnoha faktory, které mohou zapříčinit využití lichvářských půjček. Pokusila jsem se tyto faktory graficky znázornit:

 

       
 
 
   

Rodinné rituály a obřady

 

 

 

 

 

 

 

 

Výše příjmu

 

Dosažené vzdělání

 

 

 

Rodina

Rodina zaujímá v životě sociálně vyloučeného jedince významnou roli. Stojí na vrcholu hodnotového žebříčku této skupiny. Rodinné vazby jsou natolik pevné, že jedinec je rodině zcela podřízen, což má svoje klady i zápory. Největším úskalím je rozdělování rodinných financí. Všechny peníze, které člověk do společné domácnosti přinese, jsou rozděleny mezi ostatní bez ohledu na jejich vlastnictví, což však snižuje motivaci k legální práci. Pokud jedinec pracuje na základě pracovní smlouvy, příjem se odrazí ve snížení pobíraných sociálních dávek celé rodiny.

 

Hodnoty

Hodnotový žebříček je velmi specifický. Na prvním místě je rodina, které se vše podřizuje. Další hodnotou je vlastnictví hodnotných věcí, ať jde o značkovou elektroniku nebo oblečení. Tímto se skupina snaží vyrovnat s vyššími vrstvami obyvatelstva.

 

Dosažené vzdělání

Vzdělání u této skupiny lidí není důležité. Průměrným dosaženým vzděláním je ukončení povinné školní docházky. Problémem je nerovný přístup ve vzdělání pro romské děti. Tyto děti jsou zcela bezdůvodně zařazovány do praktických – dříve zvláštních škol s omezeným rozsahem učiva, což je později demotivuje v následujícímu vzdělávání na středních školách.

 

Výše příjmu

Většina lidí ze sociálně vyloučených lokalit je závislá na sociálním systému státu. Jsou dopláceni do životního minima dávkami hmotné nouze. Přestože se zde vyskytuje nelegální práce, tzv. práce načerno, tento příjem není stálý, jelikož jde převážně o sezónní stavební práce. Z důvodu nízkého vzdělání je velmi složité začlenit se na otevřený trh práce. Největší zájem je o pracovní pozice ohodnocené minimální mzdou.

 

Terénní sociální práce

Tento typ sociální služby je pro sociálně vyloučené lokality typický a neopomenutelný. Hlavním cílem terénní sociální práce je pomoc a podpora při uplatňování práv a povinností. Dalšími cíli může být i zvyšování finanční gramotnosti pomocí dluhového poradenství, podpora při začleňování na otevřený trh práce, pomoc při nalezení nového bydlení aj. 

 

Rodinné rituály a obřady

Rodinné rituály a obřady jsou považovány za jednu z hlavních příčin zadlužování (finanční prostředky, hodnotné věcné dary aj.) a jsou spojené s hodnotami rodiny. Rozbor těchto rituálů a obřadů je na samostatnou práci, proto se jim dále nebudu věnovat.

 

Zdravotní stav

Zdravotní stav v těchto lokalitách není dobrý, často je dán malou návštěvností lékařů a nízkou prevencí. Často se v těchto lokalitách také objevuje zneužívání návykových látek a s ním spojené nemoci, např. hepatitida typu C.

 

Sociální politika státu

Sociální systém státu udává výši a nárok na vyplácení sociálních dávek. Jelikož většina lidí ze sociálně vyloučených lokalit je dlouhodobě nezaměstnaná, je na těchto dávkách závislá. V České republice je posuzování dávek závislé na okruhu společně posuzovaný osob v domácnosti a jednou z podmínek je evidence na úřadu práce. Často však dochází k vyřazení jedinců a tudíž i razantnímu snížení těchto dávek.

 

Forma bydlení

Většina lidí bydlí v obecních bytech. Novodobým rostoucím trendem je ubytování u soukromých majitelů, kde často dochází k porušování osobních práv ze strany pronajímatelů, např. neoprávněná vyklizení bez rozhodnutí soudu, uzavírání zdroje vody, vybírání poplatků nad rámec řádného nájemného. Tento stav se dá srovnat s lichvářskými praktikami poskytovatelů půjček. Soukromí majitelé často zneužívají sociálních dávek, jež lidé na bydlení dostávají, tj. příspěvku na bydlení či doplatku na bydlení. Vícepočetné rodiny nemají možnost volby a musí předražených služeb těchto majitelů využít.

 

Reklama

Reklama neovlivňuje pouze lidi ze sociálně vyloučených lokalit, ale může být na ně cíleně zaměřena, hlavně pak v případě poskytovatelů nebankovních půjček, telefonních paušálů nebo životního či jiného pojištění. Největším trendem je pak nákup věcí na splátky, např. spotřební elektroniky aj.

 

5.4.      Popis konverzačních partnerů

Při výběru konverzačních partnerů jsem byla značně omezena. Původním záměrem bylo dotazování přímo u lidí, kteří se s lichvou setkali osobně, museli tuto situace řešit,  ale přestože mám u mnoha klientů již navázanou důvěru, podařilo se mi sehnat pouze jednoho konverzačního partnera, který byl o této problematice ochoten otevřeně hovořit. Z toho vyplývá, že lichva je problematikou, o které se příliš nemluví. Proto jsem se rozhodla vybrat různé typy lidí, kteří se s problematikou setkali osobně nebo profesně.

 

Během září 2011 jsem se předběžně domluvila na uskutečnění rozhovorů. Všem jsem vysvětlila účel a cíl mé práce. Všichni oslovení přislíbili svoji účast. Koncem října 2011 jsem všechny respondenty kontaktovala telefonicky, osobně nebo emailem a domluvila si termíny rozhovorů.

 

Pro zanechání anonymity jsem vybraným konverzačním partnerům (označení KP) přidělila jednotlivá čísla. Pro lepší přehlednost jsem jednotlivé respondenty seřadila dle čísel do tabulky, kde jsem mimo jiné uvedla i základní informace o každém dotazovaném:

 

Přidělené číslo

Pozice

Délka působení v lokalitě

KP1.

Asistentka prevence kriminality

5let

KP2.

Terénní sociální pracovnice

13let

KP3.

Obyvatelka lokality

15let

KP4.

Vedoucí hospodářské kriminální policie

15let

KP5.

Asistentka prevence kriminality

5let

 

 

5.5.      Teritoriální a časové vymezení rozhovorů

Zaměřila jsem se na jednotlivce, kteří mají osobní nebo profesní zkušenost s danou problematikou a pohybovali se, popř. bydleli v sociálně vyloučené lokalitě více jak  pět let. Za tuto dobu působení měli možnost se s problematikou lichvy a zadlužení seznámit, získat zkušenosti.

 

Rozhovory jsem si začala domlouvat během září 2011. Se všemi dotazovanými jsem měla možnost se seznámit díky svému zaměstnání, s nikým jsem se nesetkala poprvé, proto se domnívám, že byly odbourány osobní bariéry. Rozhovory se mi podařilo uskutečnit během čtrnácti dnů, tj. během listopadu 2011.

 

5.6.      Popis vlastního dotazování

Získání konverzačních partnerů pro mě bylo docela obtížné. Původním záměrem bylo dotazování u osob, které se osobně potkali s lichvou, ale nesehnala jsem téměř nikoho, kdo by se mnou o problematice otevřeně hovořil. Proto jsem zvolila náhradní variantu a oslovila jsem respondenty z profesními zkušenostmi, se kterými mám již navázanou důvěru.

 

Výběr místa rozhovoru jsem nechala na konverzačních partnerech. Některé rozhovory probíhaly přímo na jejich pracovišti, některé v domácnostech, tj. přirozeném prostředí. Všechny rozhovory jsem nahrávala na mp3 přehrávač. Předpokládala jsem, že kvalita záznamu bude nízká, tudíž jsem zapisovala nejdůležitější citace na papír.

 

Zvolila jsem středně dlouhou dobu rozhovoru. Průměrná délka rozhovoru činila 30-45 minut. Někteří respondenti se rozpovídali více, někteří zvolili pouze stručné odpovědi na položené otázky. Atmosféra, ve které rozhovory probíhaly však byla ve všech případech velmi přátelská a příjemná.

 

Z obsahu rozhovorů jsem byla velmi překvapená. Získala jsem odpovědi na všechny položené otázky a současně i mnoho informací navíc. Na konci každého rozhovoru jsem konverzačního partnera upozornila, že pokud bude mít zájem, dám mu hotovou práci kdykoliv k nahlédnutí.

 

Při polostandardizovaných rozhovorech jsem se držela předem stanovených okruhů:

 

a)      vlastní zkušenosti dotazovaných s problematikou lichvy

b)      příčiny vzniku zadluženosti a lichvy

c)      možnosti řešení zadluženosti a lichvy

d)     preventivní opatření

 

 

6.     Analytická část

 

V poslední části své bakalářské práce se pokusím podrobně analyzovat a interpretovat rozhovory získané informace. Analytickou část rozdělím do kapitol, které budou strukturovány dle stanovených okruhů uvedených v metodologické části práce. Kurzívou uvedu citace odpovědí, které se nejvíce shodovaly nebo byly výjimečné. Na závěr analytické části se pokusím shrnout získané informace.

 

Při samotném dotazování jsem jednotlivé rozhovory nechala volně plynout, otázky jsem pokládala střídavě tak, jak zapadaly do průběhu rozhovoru. Při samotné analýze jsem si seřadila odpovědi k danému okruhu, aby analýza a interpretace byla pochopitelná a přehledná.

 

V analýze vycházím také z vlastních zkušeností, které jsem získala na pozici terénního sociálního pracovníka.

 

6.1.      Vlastní zkušenosti dotazovaných s problematikou lichvy

Okruh vlastních zkušeností jsem záměrně dala na úvod, abych uvolnila atmosféru a zjistila, jak dlouho v jaké roli se dotazovaní s lichvou setkali. Jak jsem již uvedla v teoretické části, lichva je téma, o kterém se příliš nemluví, k problematice nelze nalézt ani dostatek odborné literatury. Pro získání informací jsem vybrala jedince na různých pozicích, abych získala různé pohledy a zkušenosti.

 

Na úvod rozhovorů mě zajímala pozice, na které se dotazovaní měli možnost s lichvou setkat:

Všichni dotazovaní pracovali, pracují nebo alespoň pobývali v sociálně vyloučené lokalitě v Brně více jak pět let. Nejkratší zkušenosti má KP1.: „… na pozici asistentka prevence kriminality pracuji od roku 2006“, ale již předtím se v sociálně vyloučené lokalitě pohybovala na jiné pracovní pozici. Nejdelší pracovní zkušenosti má pak KP4., který se setkával spíše s teoretickými informacemi, a to na pozici vedoucího expozitury pro úplatkářství a hospodářskou kriminalitu.

 

Další otázkou jsem se pokusila zjistit, kolikrát se s problematikou lichvy dotazovaní setkali a tudíž, jak velké zkušenosti s ní mají:

Odpovědi byly velmi rozdílné. Všichni dotazovaní však mají alespoň minimální zkušenost s touto problematikou. KP3. má jako jediná dotazovaná osobní zkušenost „…sama jsem se s lichvou setkala osobně, ale to už je dlouho a nerada na to vzpomínám…“. Nejvíce mne však zaujala odpověď KP4., od kterého jsem původně čekala nejvíce profesních zkušeností. Otázku komentoval slovy „víte, za těch ..15let, jsem se nesetkal ani s jedním odsouzeným případem, možná pár trestních oznámení, ale ani jedno nebylo dotažené do konce…“. Ostatní respondenti se s lichvou setkali vícekrát, ve většině případů pouze z doslechu nebo od klientů, kteří se o těchto problémech zmínili, ale neměli potřebu ji řešit.

 

Ze získaných výpovědí lze usuzovat, že lichva je častým problémem v sociálně vyloučených lokalitách, ale obyvatelé ji nechtějí z určitých důvodů řešit. Tyto důvody jsem se pokusila zjistit v další části rozhovorů. Lidé pouze výjimečně vyhledávají odbornou pomoc. Mezi tyto důvody lze zahrnout strach z nátlaku lichvářů, nedůvěra k institucím, především pak k Policii ČR. Dle trestního zákona je velmi problematické prokázat skutkovou podstatu lichvy, tj. jasně definovat, co znamená rozumová slabost či lehkomyslnost nebo rozrušení. Tyto pojmy jsou spíše subjektivní, nelze určit jejich míru.

 

6.2.      Příčiny vzniku zadluženosti a lichvy

Zajímalo mne, jaké jsou hlavní příčiny zadlužení a uchýlení se k lichvě obyvatel sociálně vyloučených lokalit. Nejtypičtější skupinou obyvatel jsou Romové, jež mají určitá specifika a tím se mohou měnit i tyto příčiny. Důležitým aspektem je i chápání pojmu lichva, jelikož tento pojem lze chápat z více pohledů. Dle trestního zákona lze lichvu chápat jako zneužití něčího rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení.

 

Zajímalo mne, jak dotazovaní chápou pojem lichva, zda si tento pojem vysvětlují pomocí definice trestního zákona, nebo jiným způsobem:

Dvě dotazované nedokázaly tento pojem jasně definovat, nad definicí nikdy nepřemýšlely. KP1. definovala lichvu jako „rychle vydělané peníze,  já osobně  bych za to trestala bez milosti, klienti se takhle dostávají ještě do větších problémů…“. KP4. definoval lichvu dle trestního zákona a uvedl, že kritéria dána zákonem jsou příliš subjektivní a platí pro všechny zadlužené, tyto skutečnosti nelze dostatečně jasně prokázat, což shledává jako nejzávažnější problém v prokazování tohoto trestního činu.

 

Z odpovědí vyplývá nejasná definice tohoto pojmu. Vymezení trestním zákonem je dosti subjektivní, nastává zde otázka, podle jakých kritérií lze objektivně definovat lehkomyslnost, rozrušení či nátlak. Další přitěžující skutečností je, že půjčka od lichvářů není většinou písemně upravena, proto je dokazování velmi složité. Pokud se více podíváme na samotnou definici, lze do ní zahrnout všechny subjekty poskytující finanční produkty, hlavně pak nebankovní společnosti.

 

Během rozhovorů se mi podařilo také zjistit přibližný úrok, který je s lichvou spojený:

Všichni konverzační partneři se shodli na řádném úroku 50-100% z dlužné částky, úroky se zvyšují při porušení smluvních ujednání. KP3. se rozpovídala i o výši půjček, které jsou v lokalitě nejčastější „…jedná se převážně o drobné částky, tak 300-500Kč, maximálně tak o 1000Kč…“. Dále KP3. uvedla výčet nebankovních společností, které půjčují mnohem vyšší obnosy peněz a navýšení je alarmující, tyto společnosti považuje také za lichvářské.

 

Za lichvu lze považovat také půjčky od některých finančních, nebankovních poskytovatelů, kde úrok mnohdy převyšuje hranici 50% ze zapůjčené částky a při porušení smluvních ujednání se jistina navyšuje o další smluvní pokuty a sankce. Výši tohoto příslušenství není upraveno žádným zákonem, je zde tudíž porušeno pouze morální hledisko, nikoli zákon. Navíc o sporech je často rozhodováno ve zkráceném rozhodčím řízení, kde není možné podat odvolání, dlužníci tak nemají možnost toto morální hledisko zpochybnit.

 

Jednou z nejdůležitějších částí rozhovorů byl dotaz na příčiny zadluženosti obyvatel a důvody uchýlení se k lichvě. Nejčastějšími obyvateli sociálně vyloučených lokalit jsou Romové, jejich specifika se odrážejí i v těchto příčinách:

KP2. na úvod uvedla, že „Romové žijí v přítomném okamžiku, neřeší nic, co bylo ani co bude…myslím, že hlavním důvodem je kopírování většinové společnosti (aby měli stejné oblečení, zařízení bytu, auta), bohužel, dalším důvodem je, že nepřemýšlí nad tím co bude, peníze prostě chtějí hned, tak si je půjčí, je pro ně přirozené být v přítomném okamžiku,  nepřemýšlí o budoucnosti“. Několik odpovědí se shodovalo v tom, že příčina může být spojena se sociálně patologickými jevy, jako např. hráčství, zneužívání návykových látek. KP3. uvádí, že „lidé si půjčují na automaty, prohrají peníze a neví, jak dál…“. Jako další příčiny dotazovaní uváděli např. nízký příjem spojený s nedostatečnými sociálními dávkami, špatnou platební morálku z minulosti,  vliv reklamy a zadlužení z důvodu rodinných oslav (svatby, pohřby, křtiny).

 

Příčiny zadlužení a důvody uchýlení se k lichvě jsou různé. Mezi nejčastější příčiny patří odlišné hodnoty a kultura obyvatel sociálně vyloučených lokalit, často jsou spojeny se sociálně patologickými jevy typickými pro danou lokalitu, nízké příjmy v podobě sociálních dávek a velký výběr finančních poskytovatelů. Pokud jedinec neuspěje u jedné společnosti, obrátí se na jinou. Důležitou roli zde hraje i reklama, která se čím dál více zaměřuje na děti a mladistvé, kteří pak ovlivňují svoje rodiny.

 

V podkapitole lichva jsem se zmínila o rizicích, které s sebou může přinášet. Proto jsem do otázek zahrnula i dotaz na tato rizika:

Domnívala jsem se, že největším rizikem je případné fyzické násilí nebo psychický útlak, ale toto riziko uvádí pouze KP1., která také uvádí, že lichva neohrožuje rodiny, ale pouze lidi, co si peníze půjčí. Ve většině případů jde pouze o slovní výhrůžky a hádky. Nejvíce mne zaujala odpověď KP3., která uvedla, že „lichva pomaličku upadá, lidé mají strach půjčovat, protože čím dál častěji se setkávají s tím, že jim to nikdo nevrátí, není zde žádný doklad, je to slovo proti slovu a toho se začalo zneužívat…“.

 

Z odpovědí vyplývá, že lichva v poslední době není spojena s fyzickým násilím, spíše jen se slovními potyčkami. Rostoucí úroky a smluvní pokuty však člověka mohou dostat do „kolotoče dluhů“, ze kterého není východiska. Lidé se pak mohou uchylovat k trestné činnosti spojené např. s prodejem návykových látek, krádežemi. Lichváři si stanovují vlastní úroky a smluvní pokuty, které nejsou uvedeny v písemné podobě, proto případné prokázání není možné.

 

6.3.      Možnosti řešení zadluženosti a lichvy

V dalším okruhu jsem se zaměřila na možnosti řešení zadluženosti a lichvy v sociálně vyloučených lokalitách. Prvotní půjčení peněz od lichvářů bývá spojeno s dobrovolným rozhodnutím, dlužník je seznámen s úroky a dalším případným navýšením. Ochota podat trestní oznámení je velmi nízká, může to být způsobeno nedůvěrou k institucím a Policii ČR a obavou, že by jim v budoucnu již nikdo peníze nepůjčil. Dalším problémem může být i nejasné definování lichvy v trestním zákoně.

 

Pokusila jsem se zjistit, kolik dlužníků problémy s lichvou řeší:

Všichni dotazovaní se shodli na tom, že případů, kdy jsou lidé ochotni problém s lichvou řešit, je velmi malé procento. Nejvíce konkrétních případů jsem čekala od KP4., ale jeho odpověď mne velmi překvapila. „V posledních letech, neznám případ, kdy by byla lichva souzena, natož  žádný odsouzený případ“. Svoji odpověď zdůvodnil tím, že je pro Policii ČR velmi složité dohledávání svědků a důkazů, které by tento čin prokázaly. Z odpovědi jsem se také dozvěděla, že před rokem 1989 bylo zákonem stanoveno procento, které nesměly společnosti přesáhnout, od tohoto roku byla procentní sazba zákonem zrušena. KP1. si ze své praxe pamatuje pouze jeden případ, kdy se dlužník rozhodl lichvu řešit, ale případ nebyl dotažen dokonce, trestní oznámení bylo staženo. KP3. uvedla „…lidé si nedovolí lichvu nahlásit, žádný lichvář nenutí peníze násilím, je to dobrovolné rozhodnutí těch, co si půjčují“. Velmi mne zaujala odpověď KP2., která si vzpomněla na případ, kdy se pokusila lichvu řešit „…jednou jsem za svou otevřenost a snahu to za někoho řešit byla i fyzicky napadena“.

 

Další dotazy směřovaly ke konkrétnímu návrhu řešení tohoto současného fenoménu. Z předchozích odpovědí je patrné, že prvním krokem k řešení tohoto problému je podání trestního oznámení u Policie ČR:

Jelikož nikdo z dotazovaných neměl možnost lichvu řešit, nebyli si postupem řešení jisti. Potvrdili však, že lichva se začíná řešit podáním trestního oznámení. S konkrétním postupem byl seznámen pouze KP4., který dokázal popsat, jaký postup by následoval při podání trestního oznámení. Uznává však, že lichva se nedá řešit samotná, musí být spojena s dalšími trestními činy, např. s násilím, omezením osobní svobody aj. KP5. sdělila, že „lidé mají strach to řešit, nedostanou ani žádnou ochranu, maximálně krátkodobou, ale to nestačí“.

 

U výše uvedených otázek jsem získala pouze stručné odpovědi. Přestože většina respondentů má dlouholeté osobní nebo profesní zkušenosti, nedokázali na tyto typy dotazů odpovědět. Odpovědi se staly spíše domněnkami. Lze tedy říci, že lichva je mezi cílovou skupinou určitým „tabu“, které berou jako součást svého přirozeného života v lokalitě. Problém se v lokalitě neřeší, jelikož lidé mají strach, že by jim již příště nikdo peníze nepůjčil. Dostávají se tak do tzv. „pasti dluhů“, kdy dluhy hradí ze získaných sociálních dávek a zbytek měsíce žijí opět za půjčené peníze. Půjčování peněz mezi obyvateli je dle získaných výpovědí propojen s dalšími sociálně patologickými jevy, hlavně pak s hráčstvím a se zneužíváním návykových látek.

 

6.4.      Preventivní opatření

Jak jsem již zmínila v závěru teoretické části svojí práce, zadluženost a lichva pramení z nedostatečného poučení a nízké zodpovědnosti lidí, kteří mají špatně nastaveny spotřební návyky a život na dluh se tak stává jejich přirozenou formou života. Jejich příjmy nepokrývají běžné výdaje, nedokáží řídit svoje osobní finance. Největší skupinou sociálně vyloučených obyvatel jsou Romové, jež žijí v přítomném okamžiku a snaží se vyrovnat s majoritní společností, což je prvotním důvodem již zmíněného zadlužení a uchýlení se k lichvářským praktikám. V posledním okruhu otázek jsem se zaměřila na preventivní opatření, která by mohla lidem ze sociálně vyloučených lokalit pomoci eliminovat problém spojený se zadlužením a lichvou.

 

Nejvíce mne zajímalo, zda existují nějaká efektivní preventivní opatření, která by eliminovala zadlužení u této cílové skupiny:

Většina KP si nevybavila preventivní opatření, která by byla v současné době v těchto lokalitách efektivní. Všechny dostupné služby jen zmírňují samotný dopad. Pouze KP1. se zmínila o svojí práci, ve které se s problematikou setkává „…snažíme se lidi informovat, někteří nemají ani tušení, do jakých problémů by se mohi dostat. Špatné nejsou ani přednášky na toto téma, škoda, že je nikdo nedělá…“. KP4. sdělil, že „neexistuje forma prevence, jen zmírnění důsledků.“

 

Ze získaných odpovědí je patrné, že preventivní opatření jsou minimální. Snažila jsem se zjistit, zda se konají například přednášky na základních školách, ale žádný k KP neměl povědomí o tom, že by se přednášky na školách realizovaly. Informovanosti se věnují nejvíce sociální služby působící v dané lokalitě, tj. asistence prevence kriminality a terénní sociální práce. Přestože se snaží působit preventivně, nejvíce se na ně obrací lidé řešící již vzniklé problémy.

 

Na závěr rozhovorů jsem se pokusila zjistit případné návrhy řešení, které by byly v lokalitě efektivní a působily na prevenci, která je ze zjištěných informací v současné době nedostatečná:

Při odpovědích se KP rozdělili na dvě skupiny. KP2. a KP3. se postavili k návrhům řešení spíše pesimisticky. Domnívají se, že neexistují žádná možná opatření, která by problémy se zadlužením a lichvou eliminovala. KP3. se domnívá, že „lidé si stejně nedají říct, je to neřešitelný, ten kdo chce, tak si stejně peníze půjčí, o úrocích a rizicích ví dopředu“. KP2. měla na dotaz podobný názor „je to problém, který nikdo zvnějšku nevyřeší, je to jen o těch dvou, o půjčujícím a vracejícím, jdou do toho prostě spolu, jsou oba zodpovědní, za to, co dělají…“. Dle nich by muselo dojít ke změně celého státního systému. Ostatní dotazovaní uvedli návrhy řešení, které by mohly být pro problematiku efektivní. Jako řešení navrhují zavedení přednášek na školách a případnou změnu zákona. KP4. si je vědom, že změna zákona by byla složitá, jelikož všechny zákony jsou provázané „…kdyby byla stanovena například procentuální hranice, která by byla valorizována – něco jako u způsobení škody v trestním zákoně, např. 20%“.

 

Domnívala jsem se, že jednotliví respondenti uvedou více návrhů řešení, z výpovědí však vyplývá, že problém není příliš řešitelný. Je třeba klást důraz na zvyšování finanční gramotnosti na školách a informovanosti o rizicích spojených se zadlužeností, např. rizikové doložky ve smlouvách, možnosti opravných prostředků, výpočet úroků aj. Neopomenutelným návrhem řešení by byla změna legislativy, např. stanovení maximální procentuální výše úroků, zrušení rozhodčích doložek ve smlouvách atd.

 

6.5.      Shrnutí výsledků analýzy

Zadluženost a s ní spojená lichva je typickým jevem v sociálně vyloučených lokalitách. Pojem lichva je velmi subjektivní, jedinou definici lze nalézt v trestním zákoně. Podle této definice lze do lichvářských praktik zahrnout půjčky od soukromých osob i od finančních poskytovatelů, kteří často svoji nabídku zaměřují přímo na nízkopříjmové jedince (půjčky bez ověřování příjmu, bez nahlížení do registru atd.). S těmito produkty jsou spojená značná rizika. Mezi tato rizika můžeme zahrnout vysokou úrokovou sazbu, alarmující smluvní pokuty při porušení smluvních ujednání, rozhodčí doložky a nátlak těchto společností při nedodržení podmínek. Otázkou je, proč se lidé k těmto způsobům získání finanční hotovosti odhodlávají. Důvodem může být jejich odlišná kultura, hodnoty, snaha vyrovnat se s většinovou společností a hlavně pak působení všudypřítomné reklamy. Novodobým trendem je zaměření reklamy na děti a mladistvé, jež pak ovlivňují celou svoji rodinu. Lichva v sociálně vyloučených lokalitách je úzce spojena se sociálně patologickými jevy – hráčství, zneužívání návykových látek, zvýšená kriminalita. Mnoho lidí si půjčuje peníze právě na automaty a návykové látky. Trestný čin lichvy je velmi složitě prokazatelný, a to hlavně z důvodu neexistence písemné smlouvy mezi věřitelem a dlužníkem, nejasným vymezením pojmů v trestním zákoně,  neochotou spolupracovat s Policií ČR. Hlavním důvodem je pak obava, že by lidem peníze již nikdy nikdo nepůjčil. Vymáhání půjčených peněz není spojeno s fyzickým násilím, pouze se slovními útoky a hádkami, kterou mohou psychicky dopadat na celou dlužníkovu rodinu. V České republice existuje pouze minimální zaměření na prevenci u těchto obyvatel. Dostupné služby se zaměřují na prevenci a informovanost, ale více se zaměřují na řešení již vzniklých problémů. Přestože jev zadluženosti a lichvy je velmi špatně řešitelný, měl by se klást větší důraz na zvyšování finanční gramotnosti, informovanosti a vhodná by byla i změna právní úpravy.   

 

6.6.      Možné návrhy řešení

Posledním okruhem rozhovorů byla otázka na možné návrhy řešení, které by zadluženost jako společenský problém zmírnily. Protože KP uvedli pouze málo těchto návrhů, pokusím se tyto návrhy rozšířit o vlastní návrhy. Návrhy řešení problematiky by mohly být zajímavým tématem pro další bakalářskou, popř. magisterskou práci, která by tuto problematiku více rozpracovala.

 

Zvýšení finanční gramotnosti

Podle mého názoru by byly vhodnou formou přednášky pro základní školy zaměřené na zvyšování finanční gramotnosti, řízení osobních financí a informovanost o rizicích zadluženosti. Přednášky by se měly konat na základních školách v dané lokalitě, kde je největší koncentrace žáků z nízkopříjmových rodin. Zvyšování finanční gramotnosti u dětí by mohlo být zařazeno do školních osnov. Děti nejsou vedeny k tomu, aby si uměly představit hodnotu peněz a práci s rozpočtem, jsou ovlivněny tím, jak se zachází s rodinným rozpočtem v jejich rodině. Tyto přednášky by mohly být uspořádány také pro dospělé jedince, např. v rámci neziskových organizací působících v dané lokalitě. Výhodou by zde byla již navázaná důvěra mezi pracovníky (přednášejícími) a klienty. Pro lepší efektivnost by měly být přednášky a měly by být doplněny o příklady přímo z praxe.

 

Informovanost o rizicích

Sociální služby v dané lokalitě by měly více dbát na šíření informovanosti ať už při přímé práci s klienty, nebo při pořádání informačních kampaní a přednášek. Domnívám se, že vhodnou formou by mohlo být zpracování dokumentu, seriálu, např. na CD, kde by bylo poukázáno na rizika, která mohou se zadlužením nastat. Dokument by mohl být zpracován přímo klienty. Dle vlastních zkušeností je filmové zpracování u klientů velmi oblíbené.

 

Změna právní úpravy

Při rozhovorech jsem narazila na návrh řešení, který by spočíval ve stanovení maximální procentní úrokové výše půjčky, jež by byla každoročně valorizována. Vyšší úrok by byl zakázán a lidé by se tak nedostávali do situace, kdy hradí neustále jen úroky, nikoli dluh samotný. Také by mohlo dojít k omezení smluvních sankcí, bohužel tato ujednání lidé podepisují dobrovolně.

 

Druhou možnou úpravou by bylo zrušení rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Tím by odpadlo riziko nemožnosti dlužníka bránit svoje práva soudní cestou.

 

K omezení by mohlo dojít také ve výši nákladů řízení při vymáhání dlužných částek do určité výše. Pokud vznikne dluh ve výši např. 500Kč, při připočítání nákladů řízení se částka několikanásobně navýší. Toto navýšení je nepřiměřeným zásahem do rodinného rozpočtu. Typickým příkladem v sociálně vyloučených lokalitách je vymáhání dluhu za jízdu bez platného cestovního dokladu. Samotná dlužná částka činní cca 1022Kč, při podání návrhu na vydání platebního rozkazu se dlužná částka navýší až na cca 9000Kč. 

 

 

Závěr

 

Lichva je problémem hlavně v sociálně vyloučených lokalitách, tj. u romské komunity. Obyvatelé však pouze výjimečně vyhledávají odbornou pomoc, problémy spojené s lichvou neřeší. Důvodem bývá obava, že by jim více peníze nebyly půjčeny. Trestní zákon nedostatečně definuje pojem lichva, je velmi problematické lichvu prokázat, pokud není propojena s ostatními trestními činy, tj. fyzickým násilím, podvodem apod. Objektivně lze za lichvu považovat také půjčky od nebankovních společností, kde úrok mnohdy převyšuje hranici 50%. Při porušení smluvních ujednání není o sporech rozhodováno v klasickém soudním řízení, ale v rozhodčím řízení, což je pro dlužníky nevýhodné z důvodu nemožnosti podat opravné prostředky. Příčiny zadlužení a důvody uchýlení se k lichvě jsou různé. Nejčastější příčinou jsou nízké příjmy plynoucí ze sociálního systému státu, nátlak reklamy, rozšíření možností nákupů na splátky a velký výběr poskytovatelů nebankovních společností. Zadlužení je úzce propojeno se sociálně patologickými jevy – hráčstvím a zneužíváním návykových látek. Lichva je spojená se značnými riziky, ve většině případů však nejde o fyzické násilí, ale psychický nátlak. Dlužná částka se při nesplácení navyšuje o alarmující úroky a sankční pokuty, které lidi dostává do tzv. „kolotoče dluhů“. Přestože se sociální služby v dané lokalitě snaží o snížení tohoto jevu informovaností, většina obyvatel se na ně obrací až v moment, kdy již mají problém.

 

Pokusila jsem se zde navrhnout možné návrhy řešení. Některé vyplynuly přímo z rozhovorů, některé plynou z osobních profesních zkušeností. Nejvíce by se mělo zaměřit na zvýšení finanční gramotnosti. Vhodnou formou by bylo zahrnutí finanční gramotnosti do základních osnov základních škol, ale také přednášky pro dospělé jedince. Zvýšila by se tak informovanost o rizicích, která mohou se zadlužováním nastat. Posledním vhodným řešením by mohla být změna právní úpravy, a to hlavně ve stanovení maximální procentní úrokové výše půjček, zamezení rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách a omezení nákladů řízení při vymáhání nízkých dlužných částek.

 

 

 

Použité zdroje

 

[1] ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 9. února 2009 trestní zákoník. In Sbírka zákonů Česká republika. 2009, 11, s. 354-461. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

 

[2] ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 5. března 1964 občanský zákoník. In Sbírka zákonů Československé socialisticé  republiky. 1964, 19, s. 202-248. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

 

[3] ČESKO. Zákon č. 99 ze dne 4. prosince 1963 občanský soudní řád. In Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 1963, 56, s. 383-428. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

 

[4] ČESKO. Zákon č. 120 ze dne 28. února 2001 o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. In Sbírka zákonů Česká republika. 2001, 48, s. 3029-3059. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

 

[5] ČESKO. Zákon č. 182 ze dne 30. března 2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 2006, 62, s. 2130. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

 

[6] ČESKO. Zákon č. 216 ze dne 1. listopadu 1994 o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. In Sbírka zákonů Česká republika. 1994, 67, s. 2106-2111. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

 

[7] ČESKO. Zákon č. 513 ze dne 5. listopadu 1991 obchodní zákoník. In Sbírka zákonů České a slovenské federativní republiky. 1991, 98, s. 2474-2565. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

 

[8] ČESKO. Zákon č. 634 ze dne 16. prosince 1992 o ochraně spotřebitele. In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1992, 130, s. 3811-3815. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

 

[9] DUBSKÁ, Drahomíra. České domácnosti dluží bilion. Český statistický úřad [on-line]. Praha: Český statistický úřad, 2010 [cit. 28. 10. 2011]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta120310.doc.

 

[10] FUCHS, Kamil; TULEJA, Pavel. Základy ekonomie. 2. vyd. Praha : EKOPRESS, 2005. 347 s. ISBN 80-86119-94-7.

 

[11] HRUBÁ, Kateřina; STEJSKALOVÁ, Edita. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha : 2006 [cit. 2011-10-29]. Dostupné z WWW: <http://www.google.com/cse?cx=015489265366623571386%3Aizzrwg3bmqm&q=pr%C3%A1vn%C3%AD+rozbor&ok.x=16&ok.y=9&ok=ok#gsc.tab=0&gsc.q=pr%C3%A1vn%C3%AD%20rozbor&gsc.page=1>.

 

[12] HUBINKOVÁ, Zuzana, et al. Psychologie a sociologie ekonomického chování. 3. vyd. Praha : Grada Publishing, 2008. 274 s. ISBN 978-80-247-1593-3.

 

[13] KOTLER, Philip, et al. Moderní marketing. 4. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. 1041 s. ISBN 978-80-247-1545-2.

 

[14] SEKOT, Aleš. Sociologie v kostce. 3. vyd. Brno : Paido, 2006. Edice pedagogické literatury. 258 s. ISBN 80-7315-126-X.

 

[15] SEKOT, Aleš. Úvod do sociální patologie. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 193 s. ISBN 978-80-210-5261-1.

 

[16] Slabikář finanční gramonosti : Učebnice základních 7 modulů finanční gramotnosti. 2. vyd. Praha : COFET, 2011. 416 s. ISBN 978-80-9043-96-1-0.

 

[17] SOLUS : Zájmové sdružení právnických osob [online]. 2011, 2011-10-27 [cit. 2011-10-29]. SOLUS. Dostupné z WWW: <https://www.solus.cz/hlavni-stranka/>.

 

[18] SMRČKA, Luboš. Rodinné finance : Ekonomická krize a krach optimismu. Praha : C. H. Beck, 2010. 538 s. ISBN 978-80-7400-199-4.

 

[19] SYROVÁTKOVÁ, Štěpánka; MACHALÍČEK, Josef; CHRISTOVÁ, Jana. Dluhová problematika : Informační brožura. Plzeň : Člověk v tísni, o.p.s., 2008. 111 s. ISBN 978-80-86961-28-6.

 

 



[1] SMRČKA, Luboš. Rodinné finance : Ekonomická krize a krach optimismu. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 410-414. ISBN 978-80-7400-199-4.

[2] SMRČKA, Luboš. Rodinné finance : Ekonomická krize a krach optimismu. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 168. ISBN 978-80-7400-199-4.

[3] SMRČKA, Luboš. Rodinné finance : Ekonomická krize a krach optimismu. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 371. ISBN 978-80-7400-199-4.

[4] DUBSKÁ, Drahomíra. České domácnosti dluží bilion. Český statistický úřad [on-line]. Praha: Český statistický úřad, 2010 [cit. 28. 10. 2011]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta120310.doc.

[5] SMRČKA, Luboš. Rodinné finance : Ekonomická krize a krach optimismu. Praha : C. H. Beck, 2010. s. 399-400. ISBN 978-80-7400-199-4.

[6] HRUBÁ, Kateřina; STEJSKALOVÁ, Edita. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha : 2006 [cit. 2011-10-29]. Dostupné z WWW: <http://www.google.com/cse?cx=015489265366623571386%3Aizzrwg3bmqm&q=pr%C3%A1vn%C3%AD+rozbor&ok.x=16&ok.y=9&ok=ok#gsc.tab=0&gsc.q=pr%C3%A1vn%C3%AD%20rozbor&gsc.page=1>.

[7] FUCHS, Kamil; TULEJA, Pavel. Základy ekonomie. Vydání II. Praha : EKOPRESS s.r.o., 2005. s. 209. ISBN 80-86119-94-7.

[8] HUBINKOVÁ, Zuzana, et al. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha : Grada Publishing, a.s., 2008. s. 154. ISBN 978-80-247-1593-3.

[9] FUCHS, Kamil; TULEJA, Pavel. Základy ekonomie. Vydání II. Praha : EKOPRESS s.r.o., 2005. s. 212. ISBN 80-86119-94-7.

[10] HUBINKOVÁ, Zuzana, et al. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha : Grada Publishing, a.s., 2008. s. 147. ISBN 978-80-247-1593-3.

 

[11] SEKOT, Aleš. Sociologie v kostce. Brno : Paido, 2006. s 244. ISBN 80-7315-126-X.

[12] SEKOT, Aleš. Sociologie v kostce. Brno : Paido, 2006. s 241. ISBN 80-7315-126-X.

[13] HUBINKOVÁ, Zuzana, et al. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha : Grada Publishing, a.s., 2008. s. 100. ISBN 978-80-247-1593-3.

[14] SYROVÁTKOVÁ, Štěpánka; MACHALÍČEK, Josef; CHRISTOVÁ, Jana. Dluhová problematika : Informační brožura. Plzeň : Člověk v tísni, o.p.s., 2008. s. 18. ISBN 978-80-86961-28-6.

[15] HRUBÁ, Kateřina; STEJSKALOVÁ, Edita. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha : 2006 [cit. 2011-10-29]. Dostupné z WWW: <http://www.google.com/cse?cx=015489265366623571386%3Aizzrwg3bmqm&q=pr%C3%A1vn%C3%AD+rozbor&ok.x=16&ok.y=9&ok=ok#gsc.tab=0&gsc.q=pr%C3%A1vn%C3%AD%20rozbor&gsc.page=1>.

[16] SOLUS : Zájmové sdružení právnických osob [online]. 2011, 2011-10-27 [cit. 2011-10-29]. SOLUS. Dostupné z WWW: <https://www.solus.cz/hlavni-stranka/>.

[17] HRUBÁ, Kateřina; STEJSKALOVÁ, Edita. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha : 2006 [cit. 2011-10-29]. Dostupné z WWW: <http://www.google.com/cse?cx=015489265366623571386%3Aizzrwg3bmqm&q=pr%C3%A1vn%C3%AD+rozbor&ok.x=16&ok.y=9&ok=ok#gsc.tab=0&gsc.q=pr%C3%A1vn%C3%AD%20rozbor&gsc.page=1>.

[18] Slabikář finanční gramonosti : Učebnice základních 7 modulů finanční gramotnosti. 2. vyd. Praha : COFET, 2011 s. 113-116. ISBN 978-80-9043-96-1-0.

[19] KOTLER, Philip , et al. Moderní marketing. 4. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. s. 38. ISBN 978-80-247-1545-2.

[20] KOTLER, Philip , et al. Moderní marketing. 4. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. s. 220. ISBN 978-80-247-1545-2.

 

[21] KOTLER, Philip , et al. Moderní marketing. 4. vyd. Praha : Grada Publishing, 2007. s. 227. ISBN 978-80-247-1545-2.

 

[22] HUBINKOVÁ, Zuzana, et al. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha : Grada Publishing, 2008. s. 113. ISBN 978-80-247-1593-3.

[23] HUBINKOVÁ, Zuzana, et al. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha : Grada Publishing, 2008. s. 114. ISBN 978-80-247-1593-3.

 

[24] HUBINKOVÁ, Zuzana, et al. Psychologie a sociologie ekonomického chování. Praha : Grada Publishing, 2008. s. 127. ISBN 978-80-247-1593-3.

 

[25] ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 5. března 1964 občanský zákoník. In Sbírka zákonů Československé socialisticé  republiky. 1964, 19, s. 202-248. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

[26] ČESKO. Zákon č. 513 ze dne 5. listopadu 1991 obchodní zákoník. In Sbírka zákonů České a slovenské federativní republiky. 1991, 98, s. 2474-2565. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

[27] ČESKO. Zákon č. 99 ze dne 4. prosince 1963 občanský soudní řád. In Sbírka zákonů Československé socialistické republiky. 1963, 56, s. 383-428. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

[28] ČESKO. Zákon č. 216 ze dne 1. listopadu 1994 o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. In Sbírka zákonů Česká republika. 1994, 67, s. 2106-2111. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

[29]  ČESKO. Zákon č. 120 ze dne 28. února 2001 o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. In Sbírka zákonů Česká republika. 2001, 48, s. 3029-3059. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

[30] ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 9. února 2009 trestní zákoník. In Sbírka zákonů Česká republika. 2009, 11, s. 354-461. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

[31] ČESKO. Zákon č. 182 ze dne 30. března 2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 2006, 62, s. 2130-2217. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

[32] ČESKO. Zákon č. 634 ze dne 16. prosince 1992 o ochraně spotřebitele. In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 1992, 130, s. 3811-3815. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

[33] Exekutorská komora České republiky [online]. [2011] [cit. 2011-11-02]. Dostupné z WWW: <http://ekcr.cz.gds97.active24.cz/1/statistiky/87-statistiky?w=>.

[34] SYROVÁTKOVÁ, Štěpánka; MACHALÍČEK, Josef; CHRISTOVÁ, Jana. Dluhová problematika : Informační brožura. Plzeň : Člověk v tísni, o.p.s., 2008. s. 44. ISBN 978-80-86961-28-6.

[35] ČESKO. Zákon č. 182 ze dne 30. března 2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). In Sbírka zákonů České a Slovenské federativní republiky. 2006, 62, s. 2130. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

[36] ČESKO. Zákon č. 40 ze dne 9. února 2009 trestní zákoník. In Sbírka zákonů Česká republika. 2009, 11, s. 404. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

[37] SEKOT, Aleš. Úvod do sociální patologie. Brno : Masarykova univerzita, 2010. s. 70. ISBN 978-80-210-5261-1.

[38] SEKOT, Aleš. Úvod do sociální patologie. Brno : Masarykova univerzita, 2010. s. 72-73. ISBN 978-80-210-5261-1.

[39] ČESKO. Zákon č. 108 ze dne 14. března 2006 o sociálních službách. In Sbírka zákonů Česká republika. 2006, 37, s. 1257. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/>.

 

 

 

Komentáře  

 
# Naděje.Irena Pečinková 2018-12-04 16:38
Děkuji za předvídavý a profesionální pohled. Doufám, že se najde hodně občanů, kteří podpoří tyto snahy.
Odpovědět na komentář | Odpovědět citací | Odpovědět