Česká finanční poradenská a.s.
Vodařská 232/2
619 00 Brno - Horní Heršpice
IČ: 45274070

Založeno 1992

Japonec v kulichu

 

Mnohokrát jsem přemýšlel, který pracovní systém je vlastně nejlepší. V mé dosavadní kariéře jsem jich již vyzkoušel několik – anglický, japonský, americký, holandský, český, rakouský. Pravdou ovšem zůstává, že nemohu jednoznačně říci, který je ten nej a který mi nejvíce vyhovoval. Pokusím se o krátkou analýzu toho japonského, neboť ten je z mého hlediska takový nejexotičtější.

 

 

Japonský v kombinaci s anglickým, nebo chcete-li britským jsem vyzkoušel v době mého působení v Mitsubishi Bank začátkem devadesátých let v Londýně. Do té doby jsem žil v domnění, jak  Japonci jsou pracovití a za svoji společnost by dali vše. Ne, že by to nebyla tak docela pravda, ale mohl jsem nahlédnout i pod „pokličku“, kde se to jevilo trochu odlišněji.

 

Japonci jsou lidé zvyklí na kolektivní rozhodování a kolektivní odpovědnost. Od toho se vše odvíjí. Jednotlivec je naprosto podřazen kolektivu. Japonci nemilují individuality, jelikož v jejich očích je to nebezpečný prvek. Velice zajímavá je skutečnost, jak mají vyřešenu konkurenci uvnitř své organizace. Toto se aplikuje hlavně u vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, jelikož z nich vzejdou budoucí šéfové společnosti. V Japonsku platí, že šéf musí být vždy starší než jeho podřízení, tudíž noví zaměstnanci spolu „soupeří“ jen v rámci svého ročníku, což znamená, je-li jich v určitém roce přijato např. 10, tito budou „soupeřit“ jen mezi sebou o to, kdo z nich v budoucnu dosáhne vyšší post. Nemusí se obávat tedy ani starších, ani mladších.

 

Další velice zajímavý poznatek je skutečnost, že jedním z nejdůležitějších úseků v jakékoli japonské společnosti je personální útvar. Ten vlastně rozhoduje o vašem životě od vašeho nástupu do konce vašeho pracovního života. Po dvou letech, kdy si vás opravdu důkladně „oťuknou“, vám „nalajnují“ váš život. Jestli se vrátím k předešlému názornému příkladu, tak každý z těch 10 nově přijatých vysokoškoláků to po 15 letech dotáhne určitě na náměstka generální ředitele nějaké pobočky. Pochopitelně, že záleží na jeho schopnostech, která to bude, jestli v Tokiu, Londýně, New Yorku nebo v nějaké relativně zapadlé oblasti v Japonsku. To závisí jen na jeho výsledcích a jak ho hodnotí jeho nadřízení a pochopitelně personální útvar.

 

Personální útvar hraje také roli určité „seznamovací“ kanceláře Vzhledem k tomu, že Japonci tráví ve svém zaměstnání převážnou většinu času, tak pochopitelně nemají čas na nějaké to seznamování se s děvčaty. Když Japonec dosáhne věku kolem 30 let a není ženatý, je povolán na personální útvar, kde se ho zeptají, jak to s ním vypadá ve vztahu k ženám. Pokud jim sdělí, že nemá žádnou vážnou známost, personální útvar mu „dá na výběr“ několik A4 karet svých zaměstnankyň, kde je dotyčná vyfocena a jsou tam veškeré osobní údaje, které mladý Japonec potřebuje vědět. Je jasné, že jsou mu předkládány jen ženy, které korespondují i z jeho společenským a firemním (to do budoucna) statutem. Kolem 60 procent japonských párů zaměstnaných v prestižních společnostech bylo takto „dáno dohromady“. Toto se aplikuje jen na japonské zaměstnance, tak jsem si mohl oddechnout.

 

Japonci jsou tvrdými zastánci systému, že každý zaměstnanec musí ve firmě začít „od píky“. Mohu to uvést na svém příkladu, že během mého dvouletého „tréninku“, jsem začal zakládáním různých dokumentů (první měsíc), počítáním drobných na pokladně (druhý měsíc), počítáním bankovek na pokladně (třetí měsíc) a takto postupně jsem se dostával ke stále zajímavější práci. Chcete-li se mě zeptat, jak se mi to líbilo, tak vám jednoznačně odpovím, že nikoli. Teprve o mnoho let později jsem kvitoval s velkým povděkem tuto jedinečnou zkušenost.

 

Nemyslím si, že by Japonci byli až tak pracovití, jak se obecně míní. Vzhledem k tomu, že vědí, že v kanceláři budou nejméně do 22 hodin a někteří i déle, tak si svoji práci podle toho rozdělí. Pokud by měli zažitý jiný pracovní rytmus, tak jejich práce se dá velice pohodlně zvládnout nejdéle do 19 hodin. Ale protože jsou zvyklí a ještě velice rádi tráví čas se svými kolegy, tak jim tyto hodiny navíc většinou nevadí.

 

Po práci skoro vždy zajdou opět se svými kolegy do nějakého baru a „sedí“ tam dost dlouho. Japonci se rádi baví, rádi popíjejí, mnoho z nich jsou vášnivými kuřáky, milují ženy, především bělošky. Japonci milují veškeré luxusní zboží, i když v jejich případě je to opět trochu „na povel“. Oni nakupují v buticích Hermes, Louis Vuitton, Dunhill, Pringle, Cartier atd. To co kolektiv neuzná, tam se prostě nenakupuje.

 

Japonec přesto, že má oficiálně až 5 týdnů dovolené (a nejvyšší šéfové až 6 týdnů), tak zřídkakdy si vybere více než 2 týdny. Japonci milují cestování, i když to jejich trochu připomíná zrychlený film. Nejdůležitější je vidět co nejvíc za co nejkratší dobu a vše hlavně zdokumentovat. Jistě si vybavíte skupinu Japonců, kteří jsou ověšeni fotoaparáty a videokamerami a vše fotí a natáčí. Po svém návratu domů, to pak velmi rádi a pyšně ukazují svým příbuzným a přátelům.

 

Japonci mají rádi své zákonné manželky, i když s nimi tráví hodně málo času, především o víkendu a na dovolených. Japonci jsou absolutními fanatiky golfu, a proto když pracují mimo Japonsko, kde zahrát si golf je vzhledem k počtu obyvatelstva a rozloze ostrova, jen pro ty nejbohatší a vyvolené, tak nevynechají žádnou příležitost. Nebývá výjimkou, že když je ošklivé počasí a nikdo jiný na green „nevleze“, tak jediní koho tam uvidíte jsou Japonci v kulichu.

 

Mnoho by se dalo ještě o Japoncích napsat, ale já bych to rád ukončil jedním osobním zážitkem. Jednou jsem doprovázel své japonské kolegy při jejich návštěvě Prahy. Pochopitelně, že si ji chtěli prohlédnout, již popsaným japonským stylem. Poté, co jsme zhlédli již vše podstatné, tak si chtěli dát pivo a velice jasně specifikovali kde: „U kocoura“ na Malé straně. Když jsem se jich zeptal, proč právě tam, tak mi oba ukázali japonského průvodce Prahy a tam bylo, že nejlepší pivo se čepuje „U kocoura“. Ničemu jsem se už nedivil. Japonci jsou prostě Japonci.

 

Jan Vinter

Finanční konzultant

 

Komentáře  

 
# Japoncifinancednes 2013-12-24 00:35
Japonci byly vždycky napřed.
Odpovědět na komentář | Odpovědět citací | Odpovědět