Česká finanční poradenská a.s.
Vodařská 232/2
619 00 Brno - Horní Heršpice
IČ: 45274070

Založeno 1992

Proč Česko nedožene Německo?

Od konce komunismu/socialismu v naší zemi se pravidelně objevuje v médiích i v politických diskusích otázka: Kdy Česká republika dožene ekonomicky Německo?

Nikdy!

Proč?

Protože jsme ty Švédy vyhnali! Myslím tím roku 1648 z okolí Prahy a 1645 z okolí Brna.

Protože Fridrich Falcký roku 1620 nevěřil, že na Bílé hoře bitva skutečně proběhne a šel raději na oběd s anglickými vyslanci, místo aby mocně vedl boj z jinak výhodného postavení a vyhnal papežence z našich zemí.

Protože jsme prostě nakonec zůstali katolickou zemí, respektive dopustili rekatolizaci, a nezůstali ve skupině úspěšných a bohatých protestantských zemí, byť jsme k tomu měli dost dobře našlápnuto!

 

 

Poslední staletí největší rozvoj ekonomiky, všeobecného bohatství a také osobních svobod prožívaly protestantské země. Světu vládly WASP – White Anglo Saxon Protestants. Katolické země se na tomto úspěchu mírně přiživily, ale jen proto, že pod tlakem reformace musela i katolická církev často ustoupit ze svých rigidních pozic. Nicméně stále můžeme slyšet z úst úspěšných protestantských podnikatelů i běžných lidí poznámky o „katolických flákačích“.

 

Máme často tendenci si nalhávat, že si žijeme dobře díky Křesťanským tradicím a kořenům. Ale to je pouze dnešní katolickou církví vytvářený mýtus, který nemá s ekonomickou realitou nic společného. Tento mýtus se snaží jen upevnit (dnes spíše udržovat ztrácené) pozice katolické církve. Ve skutečnosti katolická církev způsobila ekonomický úpadek západních a středomořských zemí na jeden a půl tisíciletí a tuto část světa zachránila pouze reformace, následně tedy pak protestantské církve.

 

Abychom mohli tento vývoj posoudit, musíme si projít trochu historie.

 

Začněme v roce 0. Na celém světě byly tři funkční a prosperující říše. Římská, Perská a Čínská. Ovládaly obrovská území a přinášely svým lidem dříve nebývalý rozvoj a všeobecné bohatství. Mohly financovat obrovské armády a s jejich pomocí udržovat pořádek a mír na celém území a občas k tomu dobýt ještě nějaké další. Nikde nebylo vyznáváno monoteistické náboženství kromě židovské víry (a jednoho pokusu v Egyptě před jedním a půl tisícem let, kdy se Amenhotep IV pokusil nastolit vládu jednoho boha, Atona, sám se přejmenoval na Achnatona, zabavil chrámy ostatních bohů, zejména Amona, a způsobil ekonomickou katastrofu a rozvrat země).

 

Zastavme se v roce 120, kdy Suetonius psal svoji historii Římských císařů. Ani on ještě neměl nějaké významné ponětí o křesťanech. Píše, že někdy kolem roku 50 židé působili v Římě nepokoje, protože se stále hádali o nějakém muži jménem Chrestus, což bylo tehdy obvyklé jméno pro otroka, a tak je nechal Divus Claudius vyhodit z města. Žádný zárodek moci v křesťanském hnutí neviděl. Římská říše fungovala v klidu dál.

 

Mezitím se však křesťanská víra rozšiřovala dál a čím dál více ovlivňovala společenský i politický život, včetně správy země a armády. Šířila tak své rovnostářské ideje, které narušovaly společenskou a mocenskou strukturu tehdejší říše, bouraly tehdy tradiční vnímání hodnot. Bohužel si zakladatelé církve neuměli poradit s hospodářskými a ekonomickými otázkami a tak v těchto oblastech zaváděli devastující socialistické principy.

 

Zásadním a zlomovým bylo čtvrté století.

V roce 313 Konstatin Veliký uznal křesťanství jako oficiální náboženství Římské říše.

V roce 325 se konal Nicejský koncil, který sjednotil oficiální náboženskou doktrínu výkladu filozofických otázek víry a stal se základem rozvoje katolické církve.

V roce 380 pronesl svatý Ambrož v Miláně své slavné kázání De Tobia, o lichvářství, které mělo zásadní dopad na církevní náhled na peníze, půjčky a ekonomiku. Bohužel si ani svatý Ambrož nedokázal poradit s pojmem „bližnímu svému“. Kamenem úrazu je zde Starý zákon, Deuteronomium 23:19-20: Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat nesmíš!

Kdo je tu „bratr“, kdo je „můj bližní“, kdo už je pro věřitele „cizinec“? Pokud by zde Sv. Ambrož jako bratra/bližního definoval křesťana, vyřešilo by se tím spousta věcí. Mohl takto definovat i jen skutečného bratra a rodinu, ale z ekonomického (a zde náboženského) pohledu bylo potřeba tuto otázku vyjasnit. To se nestalo.

 

No a pak nastal už jen úpadek. Úpadek křesťanských zemí. Snaha katolické církve o řízení západních zemí s vnějším ideálem chudoby vedla ke katastrofickému rozpadu ekonomiky, systému státní moci, obchodu, propadu všeobecné životní úrovně.

Naši (katoličtí) dějepisci se nám snaží toto období popisovat jako období postupného pomalého dějinného rozvoje a o zbytku světa taktně mlčí. Proč? Protože skutečný rozvoj probíhal někde jinde než v našich zemích  a jaksi není se čím chlubit.

 

Má snad laskavý čtenář také představu, že v našem temném středověku se všude na světě žilo špatně, mocné říše neexistovaly, všude spolu jen válčila bezvýznamná hrabství a lokální království? Omyl. Velký omyl!

 

Tak se zastavme někde kolem roku 1000 a podívejme se na svět očima dnešního ekonoma a oblíbeného i nesnášeného údaje HDP. V rámci možností je v tomto období HDP vypočteno v gramech stříbra na hlavu:

Abbasidský kalifát:    48g

Čínská říše:                43g

Anglie:                       4,6g

Francie:                      2,4g

 

Čínští císařové podporovali konfuciánství a spolu s tím obchodníky, kteří zajišťovali ekonomickou prosperitu země. V oblasti Persie pak mocný chalifát podporoval na tehdejší dobu moderní monoteistickou muslimskou víru, která obchodníky a bohatství uznává za podmínky poskytování milodarů a štědrosti vůči potřebným.

Životní úroveň v těchto říších v období konce prvního milénia byla 10x vyšší než v Anglii a téměř 20x vyšší než ve Francii!

 

1200 let s tím nedokázal nikdo nic udělat!

Až v roce 1517 (!) Martin Luther uveřejnil své teze k nápravě církve. Tím odstartoval proces reformace církve, který se však ve skutečnosti nepodařil v katolické církvi samé a tak došlo postupně k oddělení protestantských církví od katolicismu v rámci všeobecného křesťanství. Základ měl od Angličana Johna Viklefa a jeho traktátů z let 1370-1379 (ano, toho měl za vzor i náš Jan Hus).

Země, které přijaly novou filozofii a protestantský způsob myšlení, se pak staly úspěšným tahounem rozvoje. I tak to nebylo nic lehkého, pozvednout hluboce zaostalé země. Anglie dohnala a předehnala Čínu, pokud jde o HDP, až někdy kolem roku 1820!

Země, které zůstaly katolické, si sice také hodně polepšily, mnohé se postupem času změnilo, ale nikdy se ani zdaleka nedostaly a zřejmě ani nedostanou na úroveň fungování protestantských zemí. I proto je téměř neřešitelné spojení Itálie a Španělska do jednoho ekonomického celku s Německem a severskými státy.

 

No a jsme na začátku této úvahy. Měli jsme tu pěkně myšlenkově naladěného Jana Husa, podporu českých stavů, Jiřího z Poděbrad a jeho závazek dodržet kompaktáta, reformní české pány, širokou protestantskou základnu… A pak jsme si to všechno nechali vzít.

 

A spolu s tím jsme si nechali vzít šanci někdy dohnat Německo.

Ta historicky krátká epizoda s pomýlenými komunisty a jejich zločinným socialismem měla na dnešní stav věcí v podstatě malý vliv.

Je to hluboko v nás, po mnoho století. I když se prohlašujeme za ateisty, jsme myšlením a hodnotovými vzorci křesťané a katolíci.

Ale naštěstí dnes máme docela dobrou možnost svobodné volby rozhodnout se, co chceme, jak chceme žít. Jen o tom musíme trochu (hodně) přemýšlet!

 

 

Autor: JFP

 

 

Komentáře  

 
# Odp.: Proč Česko nedožene Německo?viktor kalous 2016-09-18 09:32
Zdravím a chválím článek.


Dobře vysvětluje motivy naší mladé generace. Při školní výchově, kde je vedou socialisticko-k atoličtí pomatenci a nacionalisté, prochází vlastním mediálním vzděláváním a zjistí-li schopnost obstát na Západě, odcházejí žít jinam.Odcházel tam kde kdo, ale po zjištění nároků na produktivitu práce se většina vrátila a radši se doma věnuje politice.


Naše království přírozeně Západ nedožene. I když je tu určitá možnost, že se Západ na čas zastaví díky kolapsu Jižního katolického křídla Evropy. A my se tak přiblížíme. Mimo 20% emigrantů s nejvyšším vzděláním a ambicemi bude zbytek našich občanů čerpat z efektivnosti německého protestanství díky geografické blízkosti. Ale ne příliš.(Mrkni na článek v posledním S Faktoru o poválečné obnově Německa. Místo plánovaných 50 let došlo k obnově na úroveň světového standartu za 15 let. Přirozeně s podporou USA. Ale ta země byla absolutně zničená. Zatímco u nás ...)


Jsem teď na své chalupě u Písku pod Šumavou. Lidé tu mají hodinu autem do Německa nebo Rakouska.27 let po otevření hranice je rozdíl civilizační očividný.Český sedlák svá pole dostal z JZD a zpátky je pronajal komunistům co řídili JZD. Bere směšný nájem, v TV poslouchá řeči jak bohatneme, vykrmuje se z nákupů v supermarketech (německých vlastníků), chodí do kostela a modlí se. U nás pracuje na svých pozemcích jen 10% vlastníků.V Německu 70%.


Viktor Kalous
Odpovědět na komentář | Odpovědět citací | Odpovědět