Česká finanční poradenská a.s.
Vodařská 232/2
619 00 Brno - Horní Heršpice
IČ: 45274070

Založeno 1992

NEPOKRADEŠ – osmé Boží přikázání

Naše kulturní a právní tradice, České i Evropské, vycházejí jednoznačně z tradic židovsko – křesťanských, jejichž základy jsou formulovány v Písmu svatém, tedy Starém a Novém zákoně. Pro maximální zjednodušení právních pravidel a morálních hodnot bylo jako základ všeho vždy uváděno Desatero přikázání. Osmé přikázání podle knihy Exodus pak praví: „nepokradeš“. V průběhu času, drobných úprav, výkladů i mírného překrucování původního textu se toto přikázání stalo v dnešním katechismu přikázáním sedmým. Nic se však nezměnilo na jeho textu, obsahu i výkladu. NEPOKRADEŠ!

 

 

Toto přikázání má nejen morální a právní charakter, ale dává nám také základ v ekonomických jistotách, tedy právo na majetek a ochranu tohoto majetku.

 

Naše dnešní vlády však navzdory zdravému rozumu dělají vše pro to, abychom na naše tisícileté hodnoty a tradice zanevřeli a opustili je ve jménu postkomunistického rovnostářství a multikulturních politicky korektních postojů. Evropská vláda se nám snaží sebrat křesťanské tradice jako takové a rozpustit je v nám cizích kulturách, Česká vláda se pro změnu snaží narušit ekonomické a majetkové jistoty, obě pak ve jménu získání obliby davu a voličských hlasů.

 

Podívejme se z tohoto pohledu na vztah věřitel – dlužník. Přesněji, dlužník, který ve sjednané lhůtě nezaplatil svůj dluh a velice často jej nezaplatí nikdy. A prosím, věnujme se vlastnímu dluhu, nikoli otázce úroku a jeho výše, lichvy a podobně. To je samostatná, mnohdy spíše filosofická otázka.

 

Dlužník, který nezaplatil svůj dluh, svého věřitele okradl. Je to stejné, jako kdyby nevrátil půjčené auto nebo kabát. Je to krádež. A neříkali jsme v úvodu, že jedním z našich základních pravidel je „nepokradeš“? Nebo už opravdu není, a měli bychom politicky korektně říkat „mělo by být, ale…“? Ne! Musíme na tomto pravidle trvat. Jinak se postupně dostaneme do úplného chaosu, kde nebude platit nic.

 

Vláda České republiky postupně prosazuje úpravu zákonů, které omezují možnosti právního vymáhání pohledávek a neuvěřitelně zvyšují ochranu dlužníků.

Vychází přitom z mediálně prosazovaného náhledu, že chudáci dlužníci jsou při placení dluhů biti a ti zlí zpropadení věřitelé mohou klidně své peníze oželet.

Oblíbeným argumentem jsou také „nezákonné a nemorální praktiky exekutorů“. Ponechme stranou, že jako nemorální by měl být označen hlavně dlužník. Ale nezákonné, to už je něco jiného. Za rok 2014 bylo na exekutory podáno celkem 14 kárných žalob pro pochybení při provádění exekuce. V současné době probíhá v České republice asi 4.500.000 exekučních řízení. Pochybení se tedy odehráno v 0,000311% případů! To je argument?

 

To, co vláda vlastně dělá, je to, že skrytě rozdává dlužníkům cizí peníze. A věřitelům pak říká v duchu ostřílených komunistů – máš dost, už nedostaneš nic, nemáš nárok.

 

Zní to divně? Možná v dnešní době mediální kampaně za (hodné a milé) dlužníky proti (zlým a ošklivým) věřitelům ano. Ale není to snad pravda?

 

Posuďme tato tvrzení na reálných číslech, která jsou dnes aktuální a popisují skutečný stav na trhu a postavení věřitele.

Máme detailní znalosti o pohledávkách tří věřitelů, právnických osob, které vlastní soubory řekněme středně velkých pohledávek, převážně proti fyzickým osobám.

Celkový počet pohledávek je téměř 1100, přičemž je pro tyto pohledávky vedeno 364 exekučních řízení. Už tato čísla sama vypovídají o tom, že na 2/3 pohledávek ještě nebylo možné získat ani soudní rozhodnutí. To je ale jiný příběh, bylo by možné namítat, že jsou sporné a podobně. Věnujme se tedy těm pohledávkám, které byly pravomocně odsouzeny.

Pro 364 pohledávek je vedeno exekuční řízení v celkovém objemu 133mil.Kč, průměrná výše pohledávky je tedy asi 365tis.Kč, což je zdánlivě stále velikost pohledávky, která by měla jít bez potíží zinkasovat.

Reálné inkaso z celého souboru je měsíčně menší než 100tis.Kč. Pokud bude takto pokračovat dalších 5let, zinkasují věřitelé 6mil.Kč. Rozdíl, tedy 128 milionů Korun českých (!!!) tito tři věřitelé vlastně rozdají našemu lidu (!!!). Nepočítáme přitom žádné úroky či penále.

Nebo se na to podívejme z opačného, přímějšího pohledu na věc: 364 dlužníků okradlo své věřitele o 128mil.Kč. Beztrestně! Kde pak máme ono „nepokradeš“?

Domnívá se snad někdo (vláda, parlament, pravdo/lásko-bijci), že těchto 128mil.Kč nikomu nechybí?

Asi ano, když stále bojují za práva dlužníka, jeho minimální životní standard, pohodlí, klid u kávičky… Přece nebudeme dlužníka stresovat tím, že má něco zaplatit, že? Vždyť ono to vlastně nikomu nechybí, že? Hlavně tyto peníze nechybí v rodinném rozpočtu členů vlády, to by se asi vyjadřovali a hlavně chovali jinak. A kde na ochranu dlužníka chodí pravdo/lásko-bijci, to je otázka mimo chápání autora tohoto článku.

 

Kam až může ale ochrana dlužníka jít? Kde je opravdu minimum životního luxusu, pod který nejsme ochotni zajít? Respektive, nechat pod něj zajít dlužníka okrádajícího své věřitele?

 

Jeden příklad: všichni dlužníci mají mobilní telefony. Je skoro záhadou, jak je to možné, když je ti zlí exekutoři tak dusí, je nepochopitelné, co na nich vyřizují, ale je to fakt. Řekněme, že měsíční náklady na telefon jsou 500,-Kč. Kdyby tito dlužníci opravdu zbytečně netelefonovali, pak by oněch 364 dlužníků zaplatilo věřitelům měsíčně 182tis.Kč. Dvojnásobek toho, co dnes dokáží zinkasovat všichni exekutoři!

 

Druhý příklad: pro zjednodušení řekněme, že polovina dlužníků kouří. Měsíční náklady kuřáka jsou zhruba 1000,-Kč. Výsledek? Dalších nezaplacených 182tis.Kč měsíčně!

 

Třetí příklad: auta. Jistě, auta psaná na rodiče, děti… Ale tuší někdo, kolik dlužníků jezdí denně autem? A třeba i na jednání k exekutorovi?

 

Je třeba pokračovat?

 

Asi neexistuje jednoduchý způsob, jak otázku nesplácených dluhů vyřešit. Dnešním humanistům to asi bude znít příšerně, ale nejspravedlivější bylo propadnutí dlužníka do otroctví. Tam pracoval tak dlouho dokud svůj dluh nesplatil a přinejmenším tak prací přispíval k bohatství a majetku věřitele, kterého dlužník předtím okradl svým neplacením dluhů.

Ale opačný extrém, tedy chránit dlužníka a říkat věřitelům, že mají smůlu, to je zase ekonomický nesmysl a neuvěřitelný morální hazard. Vždyť se vlastně lidu prostému říká: „půjč si, splácet to nemusíš a nic se ti nestane“.

Ano, bylo by možné, správné a korektní řešení vztahu věřitele a dlužníka, pokud by stát řekl, že dluhy umazává a věřitelům je nahradí. Jenže, to by je zase zaplatili daňoví poplatníci, tedy všichni, což taky není úplně férové řešení.

 

Nicméně je naprosto nutné chránit také právo na majetek věřitele a právní rámec upravovat tak, aby dlužníci byli maximálně nuceni své dluhy platit. Mimo jiné i proto, že pokud se věřitel nedomůže svého nároku dle práva, rozšíří se zde zase ostří hoši hovořící všemi možnými jazyky a bude tu džungle, ze které bude žít hlavně podsvětí.

 

A kromě toho, všechny ty zákony by bylo třeba zásadně zjednodušit. Vždyť na to všechno stačí jedno slovo: NEPOKRADEŠ!

 

 

Autor: JFP